Téma: Syntax – úvod do studia

Předmět: Lingvistika

Zaslal(a): Sarka FFUK

 

Syntaktické vlastnosti

Zákl. jednotky = věty

Složkové jednotky = větné členy

 

Vztah mezi komponenty

1) syntagmatické vztahy

• vztah mezi jaz. prvkem a okolím
• vztah mezi prvky okolí u jedné jednotky
• – syntagmata = kombinace min. 2 entit téže roviny jaz., které jsou založené na jejich kompatibilitě
• – někdy s. vztahy mezi morfémy – v koordinačním vztahu
• – determinační vztahy: kružítko – derivát od kruh, kroužit
• – hyposyntax = mezimorfémové vztahy
• – tradiční syntax = mezislovní vztahy
• – hypersyntax, textová syntax = mezivětné vztahy

 

2) paradigmatické vtahy

• vztah mezi hloubkovou jaz. strukturou
• – pro transformační popis
• – vycházet z konkrétních parolových projevů
  • – jazyk + dané komunikační procesy
  • – souvisl. mezi výrazovou a obsahovou rovinou
  • – fční stránka jednotlivých syn. jevů
  • – předpoklady pro tvoření správné výpovědi

 

jazyk = systém smyslově vnímatelných jednotek

smysl = předávání určitých jednotek

jednotky = jazykový znak = materiální nositelé

nemateriální sociální informace

 

znak

• – nese význam, poukazuje na něco mimo jazyk
• – bilaterálnost – signifiant a signifikát

 

– bilaterální teorie jaz. znaku – forma X význam

• – podmínkou znakovosti je začleněný, dohodnutý význam
• – min. 2-členná soustava

 

slovo má ústřední postavení

 

věta

• – mnoho modifikačních poloh
• – neuloženo v paměti jako celek
• – má materii, fční stránku, vztah k objektům v realitě = obsah
• – zákl. jaz. jednotka = lang
• = myšlenka vyjádřená slovy (Trávníček, laické)
• – věta ≠ myšlenka X soudy, emoce

 

výpověď

• – parole = komunikační jednotka
• – forma výpovědi jsou věty x fce věty je vytvářet výpověď

 

DEFINOVÁNÍ VĚTY (Grepl a Karlík)

• fonologicko-morfologickáoškHJsdk
  • modulačně ucelená, koncová kadence a pauza

• logická
  • začíná velkým písmenem a končí interpunkčním znaménkem, nejčastěji tečkou

• sémantická kritéria
  • Trávníček: myšlenka vyjádřená slovy

• morfologicko-syntaktická
  • V. Matthesius: elementární promluva sdělná, kterou se mluvčí zanechávající po stránce formální dojem obvyklosti a subjektivní obvyklosti staví aktivně k nějakému faktu nebo skupině faktů

 

větu konstituuje VF, které větě svou schopností vyjadřovat čas a způsob propůjčuje schopnost, aby mluvčí tím, že ji vyjádří nějaký stav světa, zaujímal stanovisko k nějaké mimojaz. skutečnosti; elementární jaz. jednotka syntakticko-sém. povaha, fce výpovědi v jaz. interakci

věta je zákl. formou pro výpověď

 

DEFINOVÁNÍ VÝPOVĚDI (Karlík a Grepl)

nejmenší promluvová jednotka

sémanticky i intonačně uzavřené (kadence konkluzivní X antikadence)

každá výpověď má KF a je intonačně uzavřená

1998 – kom. fce; pronesená věta v konkrétní KS

– má formu věty

– nositel modality – postoj mluvčího ke skutečnosti

• – modalita jistotní = vyjadřuje jistotu platnosti
• – modalita voluntativní = vyjadřuje možnost / nutnost
• – modalita evaluativní = hodnotící

– aktuální zakotvení v situaci – spojení tématu s rématem

– KF vyjádřená

• přímo – vyjádřeno jaz. prostředky
  • – forma oznamovací x rozkazovací x tázací x přací
• – nepřímo – vyplývá z komunikace

 

PREDIKACE

• – vztah přisuzování = nejvýznamnější usouvztažňovací vztah, umožňující vypovídat informace o světě
• – jeho podstatou je aktualizace (z hlediska času a modality) – postihování příznaků předmětů
• – základním prostředkem je VF, explicitně umožňující čas a modalitu
• = užití takových výrazů (slovesných i neslovesných) ve fci přísudku, které svým pojmovým významem umožňují mluvčím charakterizovat nějaký příznak (činnost, stav, vlastnost) objektu nebo vztah mezi objekty v časové a modální projekci
• starší mluvnice rozlišují jednočlenné věty (základ = báze) a dvoučlenné věty (Po, Př), vztah syntagmatický
• současná lit. uplatňuje širší chápání – jako vztah výpověď otvorný – ne nutně syntagmatický
  • – nesyntagmatičnost dána vztahem mezi nějakou jazykovou jednotkou a mimojazykovou skutečností
• Pršelo. – predikát, vztahuje se přímo k mimojazykové realitě (kořeny tohoto pojetí už v Kopečného Skladbě)
• problematické struktury založené na neslovesných výrazech – konstrukce nemají stejnou strukturu:
  • na citoslovcích, částicích      Nikoliv. Brr! (nemají větněčlenskou fci)
  • na infinitivech, substantivech, adverbiích
    • Stát! Pozor! Náměstí Jana Palacha^{.(rozdíl tramvaj x mapa)} – jde o pozůstatky vět, kde tyto rudimenty zastávaly větněčlenskou fci
• → kategorie času a modality vyplývají z kontextu; nejde o predikační akt přímo, ale zapojením do KS

 

hranice mezi aktualizovanou výpovědí a pojmenováním není příliš jasná – názory se liší:

• velmi široké pojetí elipsy (Grepl, Karlík)
  • jednočlenné neslovesné věty považované opravdu za věty, ve kt. došlo k rozsáhlé elipse

• věty s realizovanou predikací x větné ekvivalenty
  • elipsy ustálené do určitých konkrétních situací = fragmenty = prvek není v bázovém tvaru (Mamince., Vodu! ..)

 

rysy predikace

výpověďotvorná

• : větotvorná = jestliže věty
• : nevětotvorná
• : syntagmatická (realizace mezi větnými členy)
• : nesyntagmatická (s mimojazykovou realitou)

 

predikace větotvorná syntagmatická

• mezi 2 jazykovými elementy; nutně se realizuje mezi predikátem a subjektem
• subjekt: vyjádřený, nevyjádřený, všeobecný (Hlavou zeď neprorazíš. Hráli Bacha.)
• Kouření zakázáno. – chybí prvek nesoucí aktualizační kategorie, ale jde o výpověď fungující nadčasově a větné okolí se chová normálně (=jako ve větě); uvažuje se, že pozice predikátu zde je, ale není obsazena (něco jako nulový člen)

 

predikace větotvorná nesyntagmatická

• čas a modalita jazykově vyjádřeni, ale není zde vztah k další jazykové jednotce
• Pršelo. Je mi smutno. – nositel je vyjádřen dativem místo v nominativu; okolnost ovlivňuje nositele → nositel je upozaděn = “hloubkový subjekt”

 

predikace nevětotvorná nesyntagmatická

• Pst!         – konstrukce nemající povahu vět (podle Hošnové i věty typu Dobře.)

 

predikace nevětotvorná syntagmatická

• realizuje se mezi 2 jazykovými elementy, ale nevzniká věta – jestliže ve větné struktuře existuje hlavní predikace a ta vedlejší je upozaděná
  • – např. přechodník, doplňkové konstrukce
• Vrátil se domů veselý.          – jde o relativní chápání času → depredikační konstrukce
  • – různé stupně: polovětnost, hloubková predikace
• výpovědní spojení:               věta hlavní + věta vedlejší (upozaděný predikační vztah, = nepravé věty vedlejší); funguje při funkční závislosti a formální nezávislosti:
  • Myslím, Petr dnes zůstane doma.
  • Petr řekl, že dnes zůstane doma. → formálně rovnocenné

 

depredikace

• vztahuje se na jevy, kt. odrážejí propoziční obsah, ale gramaticky jej pomocí kategorie a času nevyjadřují

konkurence

• musí si konkurovat struktury kondenzované s nekondenzovanými
• = v depredikaci toto neplatí

kopredikátový element

• Považovali ho za dobrého člověka. – nelze rozdělit na 2 konstrukce (chybí konkurence)

 

složený přísudek:

• modální sloveso + infinitiv (má rysy depredikátoru) (Chci snídat.)
• být v préz. + sloveso smyslového vnímání v infin. (Je vidět Sněžku.)
• fázové sloveso + infinitiv       (Začnu hulit.)
• i fce infinitivu trpného: Chci, abyste mě odvezli na nádraží.
• = prostředek kondenzace;
• – propoziční význam, není součástí složeného predikátu

 

Směr predikace

• jednotný směr Chci být odvezen na nádraží
• různý směr Chci, abyste mě odvezli…
  • chtít – ve významu “přát si” – musí být patiens, např. Chci uvařit oběd.

• infinitiv – místo pro doplnění (adresát, beneficient)
• potenciální pozice – zůstává neobsazen (význam – hodlat x požadovat)
  • nemutační predikátory – neiplikují změnu, pokud tak bez vnějšího původce

 

predikáty (predikátory) a aktanty (participanty) (Grepl+Karlík)

propozice:

• věta = zákl. prostředek pro vyjádření propozic, vyjadřuje prop. nejúplněji
• konfigurace obsahových entit, představuje myšlenkový odraz nějaké skutečnosti
  • nazýváme jej denotativní situací, nebo stavem věcí
  • situace je koplexní, obsah je výběrem ze situace
  • jedna propozice: entity stejné, pouze nazíráme z jiného úhlu (např. Lékař mi předepsal léky proti bolesti. / Předepsali mi léky proti bolestem. / Léky mi byly předepsány naším lékařem apod.)
  • sémantické participanty (aktanty) – odrážejí předmětové účastníky situace (objekty)
  • predikát – dokáže významovou složkou sjednotit entity a tvořit volná místa pro participanty
  • intenční pole predikátu = predikát předpokládá obsazení určitými participanty
    • intence = schopnost vázat participanty
• aktualizované – někdo mluvil o něčem
• neaktualizované – někdo se setkal s něčím
• propoziční základ – kolem adjektiva, verba

 

–  hierarchizace propozice:

• Lékař mi předepsal léky proti bolestem.
  • – lékař (agent) v centru, propozice plně zapojená
• Předepsal mi léky proti bolestem.
  • – agens se upozaďuje
  • – vyjadřuje vždy stejnou ZVS
• Mám předepsané léky proti bolestem.
  • – neobsazená pozice agens

 

predikátory

• jazykově bilaterální jednotka – forma a význam (význ. = predikát)
  • → predikátor je souhrn formy a významu
  • – chybí-li, tak nahrazujeme 2 komponenty
    • → přísudek verbo (forma) – nominální (význam)
  • – příponová část predikátu – nomitum u verbo-nominálního predikátu
    • = člen členu = samostatně nevstupuje do syntakt. struktury
• – není jednotka v terminologii (Daneš, Grepl, Karlík X Sgall, Panevová)
• – snaha typologizovat na zákl. typologie predikátorů

 

zákl. klasifikační kritérium při třídění predikátorů (Grepl, Karlík):

• – mutace = zda predikátor implikuje nějakou změnu (př.: rozsvítit X svítit)
• pouze mutační umí vytvářet prostě vidové dvojice
  • – číst → přečíst (čtu Bibli → přečtu Bibli)
  • – číst (jako schopnost) → ø (naše děti už čtou)
• – nemutace: změna věku – zestárnout; změna stavu, situace – zčernat, ukradnout; změna fčního pořádku – opravit

 

pojetí

Grepl, Karlík:

• nemutační (stavy = mladý, starý, hlupák; jednoduché procesy = svítá, svítí)
• mutační = proběhla změna
• – prosté = externí původce změny není přítomen
  • Kočka vyšplhala na strom.
• – akční = externí původce změny = někdo jiný něco způsobil  Rozsvítil.

 

1. zp. tvoření:

• být mladý                                              nemutační                                             spát
• Omládl.                                   mutační prosté                     usnout
• V kosmeťáku ho omladili.     mutační akční                                       uspat

 

2. zp. tvoření – reflexivizace:

• být rozbitý
• rozbít se
• rozbít

 

3. zp. tvoření – syntaktickými prostředky:

• být rozpačitý
• upadnout do rozpaků
• přivést někoho do rozpaků
• Daneš (MČ 3)
• základní distinktivní rysy:
  • dynamičnost
  • mutace
  • členěnost
  • akčnost
  • přítomnost více než 1 participantu

 

• statické predikátory (neděje, stavy)
  • – nečleněné           Je zamčeno.
    • vztahy posesivní, kvalifikační, lokační..
  • – členěné
    • – obsahuje (prostor pro 2 participanty)
    • – Je zdravý. (prostor pro: někdo)

 

• dynamické predikátory
  • a) procesy – nečleněné Sněží.
    • – členěné
    • – neakční      – 1 part.  Slunce svítí.
      • – více part.             Pacient trpí cukrovkou.
      • pojem akce je chápán jinak než u Grepla a Karlíka – zde je jedno, jestli se udála změna, či jestli je externí nebo interní
    • – akční          – 1 part.  Vojsko pochoduje. (agens-činnost)
      • – více part.             Policie pronásleduje zloděje.

 

• b) mutace – nečleněné  slovesa nevyžadující part.   Setmělo se.
  • – členěné              
    • – nekauzativní = prosté     Oheň vzplanul.
    • – kauzativní = akční          
      • – 1 part. Závodníci se rozběhli.
      • – více part. Zedníci postavili dům.

 

participant  = aktant

• člen, kt implikuje určitou sémantickou roli
• problematická klasifikace, protože záleží na sémantice
• valenční – kvazivalenční      (viz Táborského handout II, cvičení II)

 

agens = personální původce děje                                      →→↓

kauzátor – lze ho uvést ve větě i při pasivizaci                →↓  ↓

= aktor v pracích Jarmily Panevové a kol.

+ Panevová:

• eficienc = efekt = něco vzniká naší činností/činností něčeho
• orgativ – vymezení na zákl. otázky odkud: Vyšel z místnosti.
• beneficient/maleficient    – často tvořen volným dativem: Natrhal mi jahody.
  • – instrukce: Je nařízeno zapisovat odchod.

 

Grepl, Karlík – Skladba češtiny – vycházeli z Jacquesa Perriéra (?), kt. vycházel z premis:

sloveso na sebe váže určitý počet aktantů:

• agens                      vykonává
• patiens                   snáší
• nepřímý objekt      v jehož prospěch/neprospěch se děje cirkumstance
  • – nebyla součástí syntaktické struktury
  • – nejasná definice
• pro č. syntax důl. něm. práce a Vl. Šmilauer

 

valence → schopnost slovesa a deverbativních výrazů vázat na sebe jistý počet syntaktických pozic, determinovaných počtem sémantických aktantů, a to v určitých (ty pozice) morfologických formách a obsaditelných primárně jistými nevětnými výrazy, kt. jsou subst. nebo adverbii, popř. větnými výrazy, tj. větami vedlejšími

→ tyto pozice spolu s predikátorem vytvářejí tzv. ZVS, kt. můžeme zachytit pomocí GVV

členy GVV bývají konstitutivní větné čl., kt. se jinak nazývají komplementy

 

slovesa

• – jednoakční
• – dvojakční (hojné zastoupení; Bolí mě v zádech.)
• – třívalenční (Tatínek dal mamince náramek.)
• – čtyřvalenční (Lékař vstříkl pacientovi do žíly injekci. =D !! to muselo bolet)
• – bez doplnění (Mrzlo. Chčije.)

 

konstitutivní členy

• – obligatorní                                                                                       člen nutně
• – potenciální (= fakultativní, v jiných pojetích)               člen možně

 

kritéria pro rozlišení:

• škrtací metoda (něm. práce) = to, co lze škrtnout, není ZVS; u nás se nelze o tuto teorii opřít naplno už jen kvůli nevyjádřenému podmětu
• vazebnost (už od Perriéra)
  • vyžaduje-li prvek vazbu, jde o ZVS
• otázkový test (Jarmila Panevová)
  • pokud se konstatuje něco, tak jako mluvčí musíme být schopni doplnit k tomu po otázce členy ZVS, jinak by naše výpověď neměla smysl
  • – Už přišel. + Kdo? – Nevím. = nelogický dialog
  • – Marek přemýšlí. + O čem? – Nevím. = v pořádku, jde-li o vědomí někoho jiného, nebo neznalost;
  • – Petr přišel/se vrátil. + Kam? nelze: – Nevím.

 

Perriére zrovnoprávnil pozice subjektu a objektu

• dnes názor – rozdíl mezi levovalenční (subjektová) a pravovalenční (ostatní val.dopl.) pozicí
• → není dáno pozicí syntaktických struktur v rámci výpovědi
• specifičnost levovalenční – možnosti transformace a schopnost hierarchizace větné propozice
• hierarchizace = podle toho, jak se aktanty dostávají do různých pozic, nabývají závažnosti
  • = pokud touž skutečnost možno vyjádřit více zp.
  • Chodba je myta uklízečkou.          z hlediska patientu
  • Uklízečka myje chodbu.                 z hlediska agentu
  • = nazírání propozice z různých hledisek
• diateze – postihuje vztahy mezi aktanty a jim odpovídajícími větněčlenskými pozicemi syntaktické struktury věty
  • – primárně subjektové – pro č. nejdůl. (jen okrajově objektové *)
    • –   primární – v pozici subj. věty je agens/kauzátor
    • – sekundární agens z pozice subj. odsunut; – struktury odvozené = deagentizační transformace = pasivizace konstrukce; různé stupně v rámci hierarchizace            Občanům postiženým požárem byly přiřazeny byty.
• jazyky ergativní – neumožňují transitivnost (gruzínština)
  • (* objektové – Alice napustila vodu do vany/vanu vodou.)

 

ZVS a GVV

Dítě pláče.                                                                                    (S₁) – VF

Chutná mu.                                                                  VF – S₃

Tatínek daroval mamince náramek.                          (S₁) – VF – S₃ – S₄

Petr mi řekl, že odjíždí pryč.                                      (S₁) – VF – S₃ – S₄ / že SENT

Lékář vstříkl pacientovi injekci do žíly.                     (S₁) – VF – (S₃) – S₄ – (ADV_(loc))

Lékař mi doporučil, abych se léčil v nemocnici.       (S₁) – VF – S₃ – aby SENT

Lékař mi doporučil léčit se v nemocnici.                   (S₁) – VF – S₃ – INF

Lékař mi doporučil léčbu v nemocnici.                      (S₁) – VF – S₃ – S₄

 

– primární diateze:

• Městský úřad přidělil občanům postiženým povodní nové byty.          (S₁) – VF – S₃ – S₄
• – každý sémantický typ větné struktury má s každou v něm obsaženou participantskou rolí asociováno – pravidlo priorit – přiřazování různých pozic GVV = primární diateze

 

– sekundární diateze:

• – Občanům postiženým povodní byly přiděleny nové byty městským úřadem.
• – něco bylo přiděleno někomu
• – musíme si očíslovat valenci
• S₁³ – VF_(op) – S₃²
• _(op) – opisné pasivum / reflexivní pasivum
• – “mětským úřadem” se dostává mimo GVV (důsledek transformace)

 

– GVV/SVV = KVV

– SVV = pro všechny slovesa akční, mutační a mající agens a patiens

 

Petr rozsvítil lampu.

• – KVV:       ( S ₁ )  –  V F  –  S ₄
• agens – ud. (akční) – patiens

 

Celé odpoledne čte knížku.  KVV:        ( S ₁ )  –  V F  –  S ₄

agens – proc. – pat.

Už jsi četl o tom neštěstí:     KVV:           ( S ₁ )  –  V F  –  o  S ₆

agens – proc. – informace

Večer čteme dětem pohádky. KVV:         ( S ₁ )  –  V F  –  S ₃  –  S ₄

agens – proc. – recipient – pat.

Naše dítě už čte.                    KVV:           ( S ₁ )  –  V F  –  A D V _(míry)  –  (S ₄)

agens – proc. – způsob, míra, čas – pat. (nedůlež. pozice)

 

 

volná doplnění – mimo ZVS

– role:

• a) aktor (konatel)
• b) patient
• c) adresát (darovat někomu něco)
• d) efekt (výsledek děje)
• e) origo (původ)

+ tzv. kvazivalenční doplnění – instrument

+ rekční doplnění

• – 3 hlediska významového blížení volným doplněním
  • rozdíl (Vyrostl o 3 cm.)
  • záměr (Šel nakoupit.)
  • překážka (Zakopl o kámen.)
• – a, b, c, e – princip posouvání
  • – má-li sloveso jen 1 aktant, je to aktor
  • má-li sloveso jen 2 aktanty = aktor + patins
  • má-li sloveso jen 3 aktanty = sémantické kritérium
• Z ledovce vznikají plesa. – ekekt… to, co vzniká (sémanticky)
• Třením vznikalo napětí. – prostředek
• Na Zemi život vznikl před miliony let.
  • – aktory jsou vždy agentem – neaplikují sémantickou stránku VČ

 

větné vzorce v češtině (in Skladba češtiny)

(S₁) – VF

ud.

– v pozici levovalenčních dolpnění stojí objekty vytváření lidskou prací i přírodou

(výjimkou jsou lidé obecně a kolektiv – např.: pol. strana)

– efigovaný objekt (= efekt)

– mimo teorii zůstávaly nekonstitutivní členy

 

tzv. rozvíjecí pravidla:

• – týkají se subst., verb, adj., adv.
• – obdobně se aplikují na jiné slovní druhy
• – rozvíjení valenční x nevalenční

nevalenční doplnění:

• Dědeček často vzpomíná na staré časy.
• S₁ – VF – na S₄
• VF: V – ADV (často, jedno z pravidel jde vždy)
• na S₄: S₄ – ADJ (staré)

valenční doplnění:

• Někteří lidé požívají drogy.
  • S₁ – VF – S₄
    • S₁: S₁ – ADJ
• variace: Někteří lidé jsou náchylní k požívání drog.
  • S₁ – VF_(cop-adj) – k S₃

 

Syntaktické vztahy

• bilaterální povaha – významové vztahy
  • – formální vztahy
• realizují se mezi členy, větami
• Hausenblas – příkladová věta:
  • Stará láska nerezaví.
    • Láska ovlivňuje:    stará: -á, shoda
    • nerezaví: 3.os.sg., shoda

 

– věta holá neexistuje – je to pouze syntagma

– vztahy bývají vyjádřeny různými způsoby

• – flektivní koncovky
• – spojovací výrazy – spojky, předložky, vztažná slova
• – slovně-druhový charakter /zejména u adv.)
• – slovosled: Nemám ráda lila barvu. – dle slovosledu určuji jako Pks
• – zvukový takt: Strouhala 3 dny staré housky. – slovosledem nepoznáme hranice, až pauzováním
• – infinitiv – může být v pozici čehokoli = žádný větný člen ho nevyjadřuje primárně
• – predikace, determinace, koordinace
  • – parataktická koordinace:
    • – gradační = stupňovací
    • – slučovací
    • – odporovací = adverzativní
    • – disjunktivní = vylučovací
  • – determinace je jak parataktická, tak hypotaktická:  kauzální = příčinný, důsledkový
• – apozice
  • –  vztah 2 a více členů tvrzení a totožnosti
  • – smíšený vztah založený na determinaci a predikaci
    • – reverzabilita = možná výměna pozic (u výčtové apozice vždy)
    • – hloubkový predikát – zde nemusí být, apoz. konst. ho neobsahuje
    • – obojí možnost shody: Hlavní město Praha byla/o založena/o…

 

– hypotaktické vztahy:              

• – kongruence = shoda = pád, číslo, rod; osoba, číslo, jmenný rod
• – rekce = řízenost = silná závislost = doplnění nutné v určitém tvaru
• – adjunkce = přimykání = slabá zvislost = řídící člen nevyžaduje konkrétní doplnění, závislost je signalizována slovním druhem
  • – nutná kontaktní pozice
  • – Domluvíme se telefonicky x přes telefon x telefonem.