Syntax – souvětí z knihy Zvlčení

Téma: Syntax – souvětí z knihy Zvlčení

Předmět: Současný český jazyk

Zaslal(a): Dana

 

Dana Bláhová

 —————————————————————————–

Pátého dne krátce před půlnocí, poté co uběhli dalších dvacet kilometrů a dosáhli vrcholu hraničního hřebene, za nímž tušili možný konec cesty, zaslechli hlasy přicházející zepředu. Dělilo je od nich sotva dvě stě metrů vysokého porostu, který o kus dál prudce klesal k lesní cestě. Zároveň slyšeli úprk. Ve zmrzlém sněhu chrupal. Nasáli do čenichů směs lidských pachů, ale ta neobsahovala žádnou panovačnost; nesla vyčerpanost, strach a taky odhodlání. Dráždivé aroma. Nemít lidský rozměr, vybídlo by vlky k útoku.  

 —————————————————————————–

 

Na tučně vytištěné větě a souvětí z knihy Zvlčení (romaneto o vlcích, lidech a úkazech), spisovatele a publicisty Antonína Bajaji, mne zaujal infinitivní tvar slovesa „nemít“. Autor v romanetu sleduje souběžně osudy rodiny lidské a rodiny vlčí, až dojde k jejich tajemnému prolnutí. Tato paralela je přímo esenciálně obsažena v této větě.  Domnívám se, že právě díky zmíněnému infinitivu. Přiměje nás zamyslet se nad tím, co je ještě lidské, co vlčí …, a proč.

 

Podívejme se na jednotlivé části souvětí spolu s předcházející větou blíže:

„ Dráždivé aroma.“  –  zde je první téma, kauzátor děje a podmět, k němuž se vztahuje celé další souvětí.  Absencí přísudku, který je patrný z kontextu, autor dosahuje zvýraznění přívlastku, především však zvýrazní podmět.

 

„Nemít lidský rozměr, ….“  –  věta nese první réma, kauzu – příčinu problému. Jádro problému zastaví druhé téma s předpokládaným druhým rématem. Infinitiv                                                  „nemít“ poněkud kondenzuje, ale hlavně má varovací komunikační funkci. Důležité je to, co působí mimoděk, jak o tom budu ještě pojednávat dále.

 

„ … vybídlo by vlky k útoku.“ – tady najdeme zmiňované druhé (průběžné) téma a druhé réma, ale především jsou tady označeni recipienti děje – vlci.

 

Infinitivní tvar slovesa „nemít“ ( řekněme infinitivní kondenzátor) totiž využívá možnosti nabídnout v rámci větného vztahu i další vztahy. Nejen potencionální patiens (skupinku lidí – objekt zasažený dějem) ale nabízí se zde byť jen v náznaku druhý výklad – možnost dalšího podmětu, nevyjádřeného kauzátora – a to lidský rozměr vlčího jednání. Není pro to logické opodstatnění, vytknutí podmětu do samostatné věty je platné pro následující větu. Pokud se však schválně přestanu orientovat, evokuje mi i následující význam: „Kdyby (vlčí jednání – nikoli dráždivé aroma) nemělo lidský rozměr, vybídlo by vlky k útoku.“ Přesto bych vnímala komunikační funkci výpovědi daného textu  jako interogativní. Ačkoli kontext přece jen bezpečně dovede velmi všímavého čtenáře k prvnímu logickému výkladu, mysl zde může malinko zakolísat. Domnívám se, že právě toto byl autorův záměr.

 

Líbí se mi toto drobné souvětí, při četbě knihy jsem se u něho zastavila a zahloubala. Je logické, správné, formálně v pořádku. Ovšem ten infinitiv nám vnukne myšlenku na lidskou a „vlčí“ duši. , zachycuje i to, co bychom nazvali nepostižitelné.

To je právě na literatuře nádherné – touha obsáhnout i tento rozměr. Je to pro čtenáře lákavá nabídka. Chceš-li – pojď!

 

Zdroje:

  1. Bajaja, Antonín:  Zvlčení (romaneto vlcích a lidech)
  2. Slovník cizích slov
  3. Grepl, Miroslav; Karlík, Petr: Skladba češtiny
  4. Výpisky z přednášky a semináře Současný český jazyk – syntax, zimní semestr 2016

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *