Právo – Společenské vědy (VŠ)

Téma: Právo

Předmět: Společenské vědy

Zaslal(a): Klara

 

Obsah:

  • Základy práva
  • Právní řád a jeho struktura
  • Subjekty práva
  • Ústavní právo
  • Legislativní proces
  • Občanské právo procesní
  • Občanské právo hmotné
  • Závazkové právo
  • Dědické právo, rodinné právo, autorské právo
  • Trestní právo
  • Správní právo
  • Obchodní právo
  • Živnostenské právo

 

Základy práva

  • Římané položili základy modernímu, především soukromému právu
  • právní kultury:
    • evropská kontinentální právní kultura
      • hlavním znakem je psané právo (výlučnost psaného práva)
      • parlament jako zákonodárce, kdo tvoří právo
    • angloamerická právní kultura (zvaná též systém common law)
      • základem je soudní precedent
      • právo má zákony, ty jsou ale volnější a soudci rozhodují především podle dřívějších rozhodnutí
    • islámská právní kultura
      • základem je islám

 

Právní řád a jeho struktura

  • právní norma = je obecně závazné pravidlo chování, jehož porušení stát sankcionuje.
    • norma je právní normou jen tehdy, když její porušení sankciuje stát
  • Ústava určuje orgány, které mohou jménem ČR vydávat právní normy:
    • Parlament ČR – ústavní zákony a zákony
    • vláda ČR – nařízení vlády
    • ministerstva a jiné správní orgány – vyhlášky
    • jednotky územní samosprávy (obce a kraje) – obecně závazné vyhlášky
  • seřazení pramenů práva (podle síly od nejvyšší po nejnižší):
    • ústavní zákon, zákon, nařízení vlády, vyhláška ministerstva
  • Sbírka zákonů a mezinárodních smluv
    • drtivá většina právních předpisů musí být ve Sbírce vyhlášena
    • kromě obecně závazných vyhlášek obce – ty se vyvěšují na úřední desce
    • vydávaná Ministerstvem vnitra

 

Subjekty práva

  • subjekt práva je ten, komu právo přiznává určitá práva a povinnosti
  • FO, PO, stát
  • právnické osoby:
    • Sdružení fyzických či právnických osob (např. společnost s ručením omezeným)
    • Účelová sdružení majetku (nadace).
    • Jednotky územní samosprávy (obce, kraje)
    • Jakýkoliv subjekt, o kterém to stanoví zákon.
  • Každá fyzická osoba se stává subjektem práva ukončením porodu, narodí-li se živá.
  • V poslední vůli (závěť) je možno odkázat majetek dítěti dosud nenarozenému, ale již počatému, za podmínky, že se narodí živé.
  • FO nabývá plné svéprávnosti dosažením zletilosti (dosažením 18 let věku nebo uzavřením manželství (taková fyzická osoba však nemůže být mladší 16 let))
  • Svéprávnost fyzické osoby může být soudem omezena, nebo jí může být fyzická osoba zcela zbavena, ačkoliv již dosáhla věku 18 let.
  • právnickou osobu identifikují:
    • název
    • předmět činnosti
    • sídlo
  • fyzickou osobu identifikuje:
    • jméno a příjmení
    • bydliště
    • datum narození
  • statutární orgán
    • vždy fyzická osoba, která je určena jako osoba oprávněná jednat za konkrétní právnickou osobu (tedy ten, kdo je oprávněn jménem právnické osoby podepisovat smlouvy, jednat u soudu, atd.)
    • musí být vždy plně způsobilá k právním úkonům (svéprávná)
    • Pro konkrétní druhy právnických osob může zákon vyžadovat ještě další podmínky, např. fyzická osoba musí být bezúhonná (tj. trestně nesankcionovaná), atp.
    • Kdo je statutárním orgánem konkrétní právnické osoby, zjistíme ze státem vedené evidence právnických osob (např. obchodní rejstřík)
  • neopomenutelný dědic
    • musí dědit alespoň ½ majetku
    • např. syn, kterého nelze vydědit

 

Ústavní právo

  • ústavní právo jako právní odvětví řadíme do práva veřejného
  • předměty ústavního práva:
    • Základní lidská práva
    • Dělba veřejné moci
    • Stanovení státních hranic
    • Vzájemné vztahy Prezidenta republiky, vlády, Parlamentu a soudů
    • Zakotvení volné soutěže politických stran
  • prameny současného ústavního práva v ČR:
    • Ústava ČR
    • Ústavní zákon bezpečnosti ČR
    • Listina základních práv a svobod
    • Ústavní zákony o změně státních hranic ČR
  • Česká republika je unitární stát s územní samosprávou
  • územní samosprávné celky jsou:
    • kraje
    • města = obec
    • obce
  • Ústava ČR může být změněna jen ústavním zákonem a to bezvýjimečně.
  • změnit Ústavu je zásadní zásah do právního řádu, a tak to lze provést jen ústavním zákonem, který musí přijmout obě komory Parlamentu, a to ještě zvýšenou, tzv. 3/5 většinou hlasů
  • v USA však existuje něco jako doktrína neměnnosti ústavy, a proto ústavu nemohou v USA měnit a pouze přijímají tzv. dodatky.
  • tři druhy moci:
    • moc zákonodárná – Poslanecká sněmovna a Senát,
    • moc výkonná – Vláda a Prezident republiky
    • moc soudní – Ústavní soud a obecné soudy
  • ústava má osm hlav:
    • základní ustanovení
    • moc zákonodárná
    • moc výkonná
    • moc soudní
    • nejvyšší kontrolní úřad
    • přechodná a závěrečná ustanovení
  • ČR – parlamentní systém, nepřímá demokracie

 

  • v ČR je 281 zástupců voličů –  81 senátorů a 200 poslanců
  • Poslancem se podle Ústavy může stát jen občan ČR starší 21 let, který má právo volit.
  • ústava zakazuje:
    • být zároveň členem obou komor Parlamentu
    • souběh funkcí poslance s funkcí prezidenta republiky
    • a s funkcí soudce jakéhokoliv soudu
    • poslanec Parlamentu ČR však nesmí být zároveň i poslancem Evropského parlamentu
  • poslanecká imunita
    • Poslance či senátora nelze stíhat pro projevy při hlasování jeho komory, pro přestupky podléhá jen disciplinární pravomoci své komory a trestně stíhat ho lze jen se souhlasem komory, jíž je členem.
  • Parlamentu může předložit návrh zákona:
    • Vláda
    • Poslanec či skupina poslanců
    • Senát
    • Zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.

 

Legislativní proces

Legislativní proces začíná legislativní iniciativou, tedy podáním návrhu. Návrh se podává Poslanecké sněmovně. Pokud návrh nepodává vláda, má právo se ke každému návrhu vyjádřit, ale její negativní vyjádření neznamená zamítnutí návrhu. Poslanecká sněmovna může návrh schválit, nebo zamítnout. Běžný návrh zákona, aby byl schválen, musí dostat nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců (101 a více hlasů je vždy nadpoloviční většina). Poslanecká sněmovna je však usnášeníschopná jen tehdy, pokud je přítomna alespoň 1/3 všech poslanců. Pokud Poslanecká sněmovna návrh schválí, putuje do Senátu. Senát může vyjádřit vůli se návrhem nezabývat, a nebo se také nemusí návrhem zabývat vůbec. Pokud se návrhem vůbec nezabývá po 30 dní, znamená to, stejně, jako když vyjádří vůli se jím nezabývat, že návrh schválil a návrh putuje k prezidentovi. Senát může také návrh zcela zamítnout, nebo může navrhnout změny. Takový návrh se vrací do Poslanecké sněmovny, která může schválit nadpoloviční většinou přítomných znění se změnami ze Senátu, a nebo absolutní většinou (tedy nejméně 101 hlasy) může schválit své původní znění. Takto schválený návrh putuje k prezidentovi republiky. Prezident republiky může návrh vrátit a Poslanecká sněmovna o takto vráceném návrhu hlasuje. Aby návrh „přežil“, musí jej potvrdit nejméně 101 hlasy. Pokud prezident návrh nevrátí a podepíše, a nebo vrátí, ale Poslanecká sněmovna s ním znovu vysloví souhlas, je návrh vyhlášen ve Sbírce zákonů a stává se z něj platný zákon.

 

  • PREZIDENT REPUBLIKY:
    • Funkční období prezidenta republiky v ČR je pět let.
    • Prezidenta nelze trestně stíhat ba ani zadržet, ani stíhat pro přestupek.
    • Prezident republiky jmenuje vládu a pochopitelně tedy i jednotlivé ministry.
    • Prezident republiky jmenuje soudce Ústavního soudu a z nich předsedu a místopředsedy.
    • Prezident republiky může za určitých okolností rozpustit Poslaneckou sněmovnu.
    • Prezident republiky sice může vrátit Parlamentu návrh zákona, ale nesmí jít o návrh zákona ústavního. Návrh ústavního zákona musí prezident vždy podepsat.
    • Prezident republiky uděluje milost a amnestii, tu však jen se souhlasem odpovědného člena vlády.
  • VLÁDA:
    • Jen vláda je oprávněna předložit návrh zákona o státním rozpočtu.
    • Vládu jmenuje na návrh předsedy vlády prezident republiky.
    • Odstoupí-li ze své funkce předseda vlády, odstupuje vláda jako celek a je nutno jmenovat novou.
    • Vláda je oprávněna vydat k provedení zákona nařízení vlády, a to i tehdy, když zákon neobsahuje výslovné zmocnění k vydání nařízení vlády.
    • Poslanecká sněmovna může vládě vyslovit nedůvěru.
    • Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně

 

  • státní symboly České republiky
    • vyjmenované Ústavou taxitativně = v úplném výčtu
    • malý a velký státní znak
    • státní barvy
    • státní vlajka
    • státní pečeť
    • státní hymna
    • vlajka prezidenta republiky

 

  • ÚSTAVNÍ SOUD
    • je tvořen 15 soudci
    • je orgánem ochrany ústavnosti
    • pravomoce:
      • ústavní stížnost =  Ústavní soud rozhoduje o stížnostech fyzických a právnických osob proti pravomocným rozhodnutím či jiným zásahům veřejné správy do ústavně zaručených základních práv a svobod.
      • Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení pro rozpor s ústavním pořádkem.
      • Ústavní soud rozhoduje o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky pro velezradu.
    • obecné soudy:
      • Okresní, krajské, dva vrchní soudy (v Praze a Olomouci), Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud
      • Ústava výslovně stanovuje, které obecné soudy zná a které tvoří soustavu soudů. Vrchní soudy sídlí v Praze a Olomouci, Nejvyšší a Nejvyšší správní pak v Brně.
    • Nejvyšší kontrolní úřad
      • jde o orgán nezávislý
      • jeho funkcí je kontrola hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu
    • Česká národní banka
      • ústřední banka státu
      • pečuje o stabilitu české měny
      • vykonává dozor nad ostatními bankami
    • Listina základních práv a svobod
      • obsahuje tyto hlavy:
        • Hlava první Obecná ustanovení
        • Hlava druhá Lidská práva a základní svobody (Oddíl První Základní lidská práva a svobody a Oddíl druhý Politická práva)
        • Hlava třetí Práva národnostních a etnických menšin
        • Hlava čtvrtá Hospodářská, sociální a kulturní práva
        • Hlava pátá Právo na soudní a jinou právní ochranu
        • Hlava šestá Ustanovení společná

 

Občanské právo procesní

  • je součástí práva veřejného
  • předmětem občanského práva procesního jsou práva a povinnosti soudu a účastníků při soudní ochraně práv
  • prameny:
    • Občanský soudní řád
    • Zákon o rozhodčím řízení
  • žaloba = Řízení sporné začíná zásadně z iniciativy účastníka a to na základě podnětu, který nazýváme žaloba
    • žalobce x žalovaný
  • Kromě řízení sporného je v občanském právu procesním upraveno i několik zvláštních řízení, kde často proti sobě nestojí dvě strany s opačnými zájmy a postoji, ale zákon přesto vyžaduje, aby o určité věci rozhodl soud. Takovým řízením je třeba Řízení o povolení uzavřít manželství nebo Řízení o prohlášení za mrtvého, a tak podobně. Tato řízení označuje (z nedostatku jiných společných znaků) jako řízení nesporná. Ta mohou být zahájena i bez návrhu účastníka, i na jeho základě. Takový návrh označujeme jednoduše jako návrh na zahájení řízení.
  • V občanském soudním řízení účastníci mohou jednat sami, kdykoliv je může zastupovat advokát a za určitých okolností je dokonce zastupovat musí
    • bez advokáta nemůžeš podat dovolání
  • nutné součástí každého podání (nejen žaloby), které směřuje k soudu:
    • Adresa soudu (ke komu podání směřuje)
    • Odesílatel (kdo podání činí – autor)
    • Cíl autora (oč se podání žádá)
    • Určení věci, které se podání týká
    • Datum a podpis
  • Základní fáze soudního řízení, ve které soud přichází do osobního kontaktu s účastníky, se nazývá jednání
  • ve věci samé (o podstatě sporu) rozhoduje soud zásadně rozsudkem, usnesením jen výjimečně
    • Usnesení lze použít, jen když tak zákon výslovně dovoluje
  • platební rozkaz = zvláštní forma rozhodnutí soudu vydávaná bez jednání
  • jediným řádným opravným prostředkem v českém občanském právu procesním je jedině odvolání
  • opravné prostředky mimořádné v našem občanském právu procesním:
    • dovolání
    • žaloba pro zmatečnost
    • žaloba na obnovu řízení
  • prostředky výkonu rozhodnutí, které lze podle OSŘ použít:
    • srážka ze mzdy
    • přikázání pohledávky
    • prodej movitých a nemovitých věcí
    • zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech
    • vyklizení bytu
  • zákon o rozhodčím řízení = metoda alternativního řešení sporů
    • Rozhodčí řízení se používá zpravidla při obchodních sporech.
    • K rozhodčímu řízení může dojít jen na základě písemné rozhodčí smlouvy.
    • Je-li uzavřena o určitém sporu rozhodčí smlouva, soud takový spor nemůže rozhodovat, pokud se o existenci smlouvy dozví.
    • Rozhodčí řízení končí rozhodčím nálezem, který má stejnou váhu jako rozsudek.
  • advokacie
    • Advokát musí mít právnické vzdělání.
    • Advokátem je jen ten, kdo je zapsán v seznamu advokátů.
    • Advokát může svého klienta zastupovat před soudem.
    • zastupují své klienty obvykle na základě příkazní smlouvy
  • notář
    • fyzická osoba, právnické vzdělání, notářská zkouška
    • je jich omezený počet
    • úkoly:
      • sepisování listin o významných právních úkonech a to ve zvláštní formě
      • ověřování kopií a podpisů fyzických osob
      • provádět úschovu peněz věcí a listin

 

Občanské právo hmotné

  • řadíme ho do práva soukromého – jeden z jeho základních oborů
  • zahrnuje především právní úpravu věcných práv, právní úpravu závazků, právní úpravu dědění, právní úpravu manželství a vztahů v rodině a taktéž právní úpravu nehmotných statků (autorské právo, patentové právo, ochrana osobnosti)
  • Věcná práva (právo vlastnické a práva k věci cizí);  Právní úprava závazků; Právní úprava manželství a rodiny;  Autorské právo
  • prameny občanského práva:
    • Ústava ČR
    • Zákon o právu autorském (Autorský zákon)
    • Občanský zákoník – obsahuje celou úpravu věcných práv, závazků a dědického práva a též ochranu osobnosti; základní pramen
    • Zákon o rodině
  • práva vlastníků:
    • Právo mít věc u sebe
    • Právo věc prodat nebo darovat
    • Právo za určitých okolností věc zničit
    • Právo brát užitky z věci (např. očesávat ovoce ze stromu)
    • nemůže svou věc užívat neomezeným způsobem. Je totiž vždy omezen tím, že i všichni ostatní vlastníci mají právo svou věc užívat a je také povinen počínat si tak aby nezpůsoboval zbytečnou škodu ostatním
  • vlastnické právo x držba v právním smyslu
    • Držba není vlastnictví. Ačkoliv se fakticky držitel chová jako vlastník, chybí mu právní důvod pro nabytí vlastnictví.
    • držba oprávněná
      • vlastnické právo sice nepřešlo, ale držitel o tom neví a je přesvědčen, že je vlastníkem
    • držba neoprávněná
      • vlastnictví nepřešlo a držitel o tom ví nebo vědět má a přesto se chová jako vlastník
    • spoluvlastnictví = situace, kdy  k jedné věci má vlastnické právo více subjektů
    • ideální spoluvlastnictví = žádný spoluvlastník nevlastní konkrétní část společné věci, ale jen matematicky uvedený podíl, např. 1/3
    • společné jmění manželů = Manželé svůj společný majetek nemají ve spoluvlastnictví, ale právě ve společném jmění manželů. Právní režim takového majetku je poněkud odlišný od běžného spoluvlastnictví.
    • věcná práva k věci cizí
      • jsou vyjádřena taxitativně
      • právo zástavní
      • právo zadržovací
      • práva odpovídající věcným břemenům
      • za určitých okolností i předkupní právo k nemovitosti
    • nemovitosti jsou výhradním předmětem práv odpovídajících věcným břemenům
      • nemovitostmi jsou podle našeho práva pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem (prakticky tedy takové věci, které nelze bez jejich poškození přemísťovat)
      • veškeré změny věcných práv týkající se nemovitých věcí se musí vždy zapsat do katastru nemovitostí
    • věc movitá je výhradním předmětem práva zadržovacího
      • zadržovací právo je oprávnění věřitele nesplacené pohledávky zadržet věc, kterou má věřitel u sebe a která patří dlužníkovi a nevrátit mu jí, dokud dlužník nezaplatí
    • zástavní právo může vzniknout:
      • Písemnou smlouvou
      • Rozhodnutím soudu nebo správního úřadu
      • Ze zákona (ustanovením zákona)
    • vydržení
      • je prostředkem nápravy situace, kdy věc má u sebe někdo, kdo ve skutečnosti není jejím vlastníkem
      • navazuje na oprávněnou držbu věci, kdy tedy držitel není vlastníkem, je však vnitřně přesvědčen o tom, že po právu vlastníkem je
        • u věcí movitých jsou to 3 roky
        • u nemovitostí 10 let
      • musí jít o oprávněnou držbu

 

Závazkové právo

  • smlouva
    • dvojstranný právní úkon, při kterém se musí setkat vůle stran smlouvy
    • musí mít nejméně dvě strany, může jich ale být i více
    • musí mít písemnou formu, pokud tak zákon přikazuje
  • odpovědnost = vzniká porušiteli v případě, že dojde k porušení právní povinnosti
  • strany závazkového právního vztahu jsou dlužník a věřitel
  • vzájemná práva a povinnosti se označují jak pohledávka a dluh
  • k posílení pozice věřitele slouží tzv. zajišťovací prostředky:
    • Právo zástavní a zadržovací
    • Ručení – posiluje věřitele tím, že kromě dlužníka se mu zavazuje splnit dluh i ručitel, pokud ho ovšem nesplní dlužník
    • Smluvní pokuta – ve smlouvě domluvená povinnost dlužníka zaplatit pokutu, pokud poruší jinou povinnost plynoucí z této smlouvy
    • Dohoda o srážkách ze mzdy – umožňuje věřiteli, aby si strhával zdlužníkovi mzdy každý měsíc jistou částku, a tak postupně uspokojoval svou pohledávku
  • závazek (závazkový právní vztah) může zaniknout:
    • Splněním, či uložením plnění do úřední úschovy
    • Prominutím dluhu
    • Výpovědí smlouvy
    • Odstoupení od smlouvy
    • Zánikem (prekluzí) práva
  • kupní smlouva = (podle obč. zák.) povinnost kupujícího zaplatit kupní cenu a převzít věc a povinnost prodávajícího předat věc a převést vlastnické právo k ní
  • nájemní smlouva = poskytnutí věci k dočasnému (byť neurčitě dlouhému) užívání a to za úplatu
  • smlouva o půjčce = používá se především pro půjčení peněz nebo jiných věcí určených podle druhu a počtem (např. 500g soli). Nelze podle ní půjčit např. automobil nebo jízdní kolo
  • smlouva o výpůjčce = je bezúplatná. Vypůjčitel sice může věc po stanovenou dobu užívat, ale nic za to neplatí
  • smlouva o úschově = slouží k opatrování věci jinou osobou než vlastníkem, obvykle za úplatu

 

Dědické právo, rodinné právo, autorské právo

DĚDICKÉ PRÁVO

  • představuje právní úpravu přechodu práv a povinností zůstavitele na jeho právního nástupce (dědice)
  • zůstavitelem může být jen fyzická osoba
  • dědicem může být FO, PO i stát
  • dědic může dědit po zůstaviteli:
    • na základě závěti
    • na základě zákona
  • dědická posloupnost = zůstavitelovi nejbližší pozůstalí se rozdělují (podle vzdálenosti příbuzenství) do 4 skupin:
    1. potomci a manžel zůstavitele
    2. jeho rodiče a manžel (tato druhá se použije vždy, není-li potomků zůstavitele)
    3. sourozenci
    4. prarodiče
  • pokud se neujme dědictví ani nikdo ze 4. skupiny, připadá dědictví státu
  • závěť = jediný právní úkon, kterým může svou vůli zůstavitel vyjádřit
  • Nejbližší potomci zůstavitele jsou tzv. nepominutelnými dědici. Závěť jim musí buď poskytnout nejméně polovinu jejich podílu, který by vycházel ze zákona (dokonce celý podíl, pokud je dědic neplnoletý) anebo je musí zůstavitel vydědit.

 

RODINNÉ PRÁVO

  • hlavním pramenem je zákon o rodině
  • právní úprava manželství, vztahů rodičů s dítětem a vzájemné vyživovací povinnosti mezi příbuznými
  • vzájemná vyživovací povinnost:
    • mezi rodiči a dětmi a mezi ostatními příbuznými (zde je však omezena na předky a potomky, v linii pobočné taková výslovná povinnost neexistuje)
    • mezi manžely a mezi rozvedenými manžely
    • povinnost otce dítěte nahradit jeho matce za něj neprovdané náklady související s těhotenstvím a porodem

 

AUTORSKÉ PRÁVO

  • práva k nehmotným statkům:
    • Autorské právo
    • Práva k vynálezům
    • Práva k průmyslovým a užitným vzorům
    • Právo na ochranu osobnosti
  • Základním pramenem autorského práva je autorský zákon.
    • Autor díla má právo na to, aby jeho dílo bylo označeno jeho jménem.
    • Autor má právo své autorské dílo komerčně využívat a toto právo může také převést na jiného.
    • Obdobné právo jako autor má také výkonný umělec (např. herec) ke svému výkonu.
    • Autor má právo hlásit se k autorství svého díla a má též právo na to, aby si ani po jeho smrti nikdo neosoboval autorství k jeho dílu.
  • autorské právo má dvě základní složky:
    • vytvoření díla, čehož je schopna jen fyzická osoba
    • komerční využití, což samozřejmě může provádět i právnická osoba

 

Trestní právo

  • je určeno pro ochranu společnosti před, co nejobecněji řečeno, kriminalitou
  • jako právní odvětví řadíme do veřejného práva
  • trestní právo se dělí na část:
    • hmotnou – stanoví, co je trestným činem a jaký trest za něj lze uložit
    • procesní – je úpravou postupu státních orgánu v trestní věci (trestního řízení)
  • trestný čin = čin společensky nebezpečný a jako trestný čin je označen zákonem
  • prameny trestního práva:
    • Ústavní zákon
    • zákon
  • Trestní zákon = hlavní pramenem trestního práva hmotného
    • zavazuje všechny české občany bez ohledu na to, kde právě jsou
    • českým trestním zákonem se pak musí řídit i všichni cizinci, kteří vstoupí na naše území
    • princip teritoriality trestního práva = všichni na českém území se musí řídit českým trestním zákonem
    • princip personality trestního práva = všichni občané ČR se trestním zákonem musí řídit i mimo území ČR
    • univerzalita trestního práva = některé trestné činy (například určité formy terorismu, válečné zločiny) se však pokládají za natolik závažné, že je může stíhat kterýkoliv stát a to i přesto, že se tyto činy nestaly na jeho území, ani je nespáchal jejich občan
    • imunita = může aplikaci trestního práva zcela vyloučit
  • Trestní řád = hlavním pramenem trestního práva procesního
  • zákaz retroaktivity (zpětné účinnosti) má jednu výjimku:
    • Trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, nebo podle zákona pozdějšího, podle toho, co je pro pachatele výhodnější.
  • trestním řízení vystupují:
    • Policie ČR – snaží se zjistit, zda a kým byl spáchán trestný čin
    • státní zástupce – snaží se zjistit, zda a kým byl spáchán trestný čin
    • soud – rozhoduje o tom, zda obviněný (v podstatě ten, koho Policie a státní zástupce považuje za pachatele) je vinen a jaký mu bude případně uložen trest
    • obviněný
    • poškozený

 

Trestní právo hmotné

  • pachatelem trestného činu může být jen fyzická osoba
  • úmysl:
    • přímý – pachatel musí vědět, že svým jednáním poruší trestněprávní normu a musí ji chtít porušit
    • nepřímý – pachatel o porušení bude vědět a nebude mu to vadit (říkáme také, že s porušením je srozuměn)
  • nedbalost:
    • vědomá – pachatel ví, že svým jednání může porušit trestní právo a bez přiměřených důvodů doufá, že se tak nestane (spoléhá na náhodu)
    • nevědomá – pachatel neví, že jeho jednání směřuje k trestněprávnímu porušení, ale vědět to může a má
  • dle českého práva je fyzická osoba trestně odpovědná od 15 let
  • nepříčetnost = duševní porucha, kterou pachatel trpěl v době spáchání činu a pro kterou nemohl rozpoznat nebezpečnost svého jednání pro společnost či své jednání ovládnout
  • skutková podstata trestného činu = Znaky jednání, které zákon uvádí (tedy jsou v zákoně popsány)
    • Subjekt trestného činu (pachatel, jeho věk a příčetnost)
    • Objekt trestného činu (právem chráněný zájem, například lidský život u trestného činu vraždy)
    • Objektivní stránka trestného činu (pachatelovo jednání a jeho následek)
    • Subjektivní stránka trestného činu
  • okolnosti vylučující protiprávnost:
    • nutná obrana
    • krajní nouze
    • oprávněné použití zbraně
  • tresty českého práva:
    1. trest odnětí svobody
    2. obecně prospěšných prací
    3. ztráty čestných titulů a vyznamenání
    4. ztráty vojenské hodnosti
    5. zákazu činnosti
    6. propadnutí majetku
    7. peněžitý trest
    8. trest propadnutí věci
    9. vyhoštění a zákazu pobytu

 

  • typy věznic v ČR:
    • s dohledem
    • s dozorem
    • s ostrahou
    • se zvýšenou ostrahou
  • trestný čin válečné zrady spáchá občan ČR, který za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu slouží v nepřátelském vojsku
  • trestný čin vydírání spáchá ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy nutí k tomu, aby něco konal, opomenul nebo trpěl
  • krádež x loupež
    • při loupeži se pachatel nemusí zmocnit cizí věci, aby čin dokonal, musí ale použít násilí či pohrůžku násilím proti jinému s úmyslem zmocnit se cizí věci; stačí: „Peníze nebo život.“
    • loupež je trestný čin proti svobodné vůli
    • trestný čin krádeže není založen na násilí ani pohrůžce násilím
    • krádež je trestný čin proti majetku
  • trestní právo hmotné postihuje trestem i porušení některých nejvýznamnějších povinností plynoucích z jiných odvětví práva (zkrácení daně, poplatku a podobné platby; nekalá soutěž; porušování průmyslových práv)

 

Trestní právo procesní

  • je právní úpravou trestního řízení, tedy postupu státních orgánu tak, aby byl zjištěn trestný čin, jeho pachatel, a aby byl pachatel potrestán
  • fáze trestního řízení:
    • podnět – trestní oznámení
    • Přípravné řízení – účelem je shromáždit, prověřit a zajistit důkazní materiál pro podání obžaloby
    • Předběžné projednání obžaloby– je v režii soudu, uskutečňuje se v neveřejném jednání a hlavním účelem je zjistit, zda obžaloba tvoří spolehlivý podklad pro hlavní líčení. Předběžné projednání obžaloby se koná pouze tehdy, když o jeho konání rozhodne soud.
    • Hlavní líčení – je nejdůležitějším stadiem trestního řízení, rozhoduje se v něm o vině a trestu obviněného.
    • Přípravné řízení, soudní řízení prvoinstanční, soudní řízení druhoinstanční, vykonací řízení
  • orgány činné v trestném řízení:
    • Policie ČR
    • státní zástupce
    • soud
    • Cílem trestního práva procesního je zajistit, aby byl pachatel trestného činu zjištěn, postaven před soud, odsouzen k trestu a test vykonán
  • Přípravné řízení vede především Policie, státní zástupce vykonává dozor, a jen v některých případech vede přípravné řízení sám. Soudní řízení koná soud, státní zástupce zastupuje obžalobu. Vykonací řízení koná opět soud v součinnosti s Policií.
  • V trestním řízení existují tzv. prostředky k zajištění osob a věcí.
    • jedním z nejdůležitějších je vazba:
      1. Je-li tu důvodná obava, že se obviněný bude skrývat nebo že uprchne
      2. Je-li tu důvodná obava, že obviněný bude ovlivňovat svědky.
      3. Pokud hrozí, že obviněný bude pokračovat v trestné činnosti.
  • O vazbě může být rozhodnuto už v přípravném řízení, i později
  • do vazby lze vzít jen osobu, která je již obviněna
  • vzít obviněného do vazby je oprávněn soudce na návrh státního zástupce
  • důkazní prostředek = Má-li být v trestním řízení zjištěno, kdo je pachatelem trestného činu a tento pachatel odsouzen a potrestán, musí si orgány činné v trestním řízení udělat podrobnou představu o průběhu událostí, při kterých nebyly přítomny.
    • nepovolené:
      • Násilím vynucené přiznání
      • Domovní prohlídka provedená policistou bez součinnosti se soudem a státním zástupcem
    • opravné prostředky trestního práva procesního:
      • stížnost
      • odvolání – opravný prostředek směřující proti rozsudku
      • dovolání
      • stížnost pro porušení zákona
      • obnova řízení
    • laici (neprávníci) působí jako přísedící u soudů prvního stupně

 

Správní právo

  • ústředním pojmem správního práva je pojem veřejná správa, tedy pečování o věci veřejné
  • správní právo řadíme do práva veřejného
  • předmětem správního práva je:
    • úprava přestupků
    • pravomoci obcí a krajů
    • úprava řízení před správními orgány
    • organizace veřejné správy v ČR – kdo a jak vykonává veřejnou správu v ČR
  • veřejná správa se rozděluje na dvě základní větve:
    • státní správa
      • správu vykonává stát sám prostřednictvím svých orgánů
      • v podstatě se kryje s mocí výkonnou podle Ústavy
    • samospráva
      • správu vykonávají jiné subjekty než stát
      • územní samosprávu v ČR vykonávají obce a kraje
    • obec:
      • každá obec je právnickou osobou
      • obec má právo vlastnit majetek
      • obec hospodaří podle vlastního rozpočtu
      • celé území ČR je rozděleno na obce, tj. každá část území republiky je částí území určité obce, s výjimkou tzv. vojenských újezdů, což jsou části území patřící Armádě ČR
      • obec je oprávněna vydávat obecně závazné vyhlášky
      • každá obec může zřídit obecní policii
      • orgány každé obce:
        • starosta – volen zastupitelstvem obce
        • zastupitelstvo obce – obecní parlament
        • obecní úřad – orgán obce, který zabezpečuje denní život obce
        • rada obce – má výkonnou obci; volena a počet členů je určen zastupitelstvem
      • kraj:
        • v ČR je 14 krajů
        • kraj je právnická osoba
        • kraj má právo vlastnit majetek a může hospodařit podle svého rozpočtu.
        • i kraj, stejně jako obec, má kromě samostatné působnosti také úkoly v přenesené působnosti.
        • kolik krajů a které v ČR existují, stanovuje ústavní zákon
        • orgány kraje:
          • rada kraje
          • krajský úřad
          • hejtman
          • zastupitelstvo kraje
        • okresní úřady již neexistují

 

  • přestupek = protispolečenské jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek označeno zákonem
  • základním pramenem je pro přestupky přestupkový zákon
  • sankce, které je možné uložit za přestupek:
    1. napomenutí
    2. pokuta
    3. zákaz činnosti
    4. propadnutí věci
  • přestupky projednávají:
    • obec v přenesené působnosti
    • obecní úřady obcí s rozšířenou působností
    • orgány Policie
    • příp. jiné správní orgány
  • vyvlastnění:
    • vyvlastnění musí dovolovat zákon
    • vyvlastnění je možné jen za odpovídající náhradu
    • vyvlastnění je možné jen ve veřejném zájmu
    • o vyvlastnění rozhodují správní orgány (např. stavební úřad)
  • kontrolu veřejné správy vykonává:
    • Parlament jako představitel moci zákonodárné
    • soudy jako představitelé moci soudní = správní soudnictví
  • žalobou ve správním soudnictví se lze bránit proti:
    • rozhodnutí orgánu veřejné správy (verdikt týkající se konkrétních osob)
    • rozhodnutí Úřadu práce o nepřiznání podpory v nezaměstnanosti.
    • rozhodnutí odboru státní sociální péče, jímž byla zamítnuta žádost o přídavky na dítě
  • ve správním soudnictví rozhodují Obecné soudy a Nejvyšší správní soud

 

Obchodní právo

  • souhrn právních norem, které upravují postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy a další záležitosti související s podnikáním
  • hlavním pramenem je Obchodní zákoník
  • obchodním zákoníkem se řídí i podnikání zahraničních osob v ČR
  • patří do soukromého právakde vzniklo vyčleněním z odvětví občanského práva
  • otázky, pro něž nemá obchodní zákoník žádná ustanovení, se řeší podlepráva občanského
  • podnikání = soustavná činnost provozovaná podnikatelem na jeho zodpovědnost a pod jeho jménem za účelem zisku
  • podnikatel = každý, kdo je zapsán v Obchodním rejstříku, tj. fyzická i právnická osoba, která je zapsána v obchodním rejstříku nebo v živnostenském rejstříku (eventuelně v jiné evidenci)
    • oprávněnými podnikateli jsou osoby tuzemské i zahraniční, fyzické i právnické, které jsou zapsány v některé evidenci, která jim umožňuje podnikat, např. Obchodní zákoník, Živnostenský zákon, Rejstřík advokátů, ad.
  • nekalá soutěž =  jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům
    • klamavá reklama,
    • klamavé označování zboží a služeb,
    • vyvolávání nebezpečí záměny,
    • parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele,
    • podplácení,
    • zlehčování,
    • srovnávací reklama,
    • porušování obchodního tajemství,
    • ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí
  • obchodní společnost = právnická osoba založená za účelem podnikání
    • veřejná obchodní společnost
    • komanditní společnost
    • společnost s ručením omezeným
      • může být založena i za jiným účelem, pokud to zvláštní zákon nezakazuje
      • 000 Kč
    • akciová společnost
      • může být založena i za jiným účelem, pokud to zvláštní zákon nezakazuje
      • počáteční kapitál musí být nejméně 2.000.000,- Kč, jde-li o společnost bez veřejné nabídky akcií, a 20.000.000 Kč, jde-li o společnost s veřejnou nabídkou akcií
    • jejími společníky mohou být osoby právnické i fyzické (podle typu společnosti)
    • zakládá se společenskou smlouvou podepsanou jejími zakladateli
      • musí obsahovat:
        • obchodní jméno, z něhož musí být patrno, o jaký typ společnosti se jedná
        • sídlo společnosti
        • předmět podnikání
        • jméno (jména) zakladatelů nebo společníků, jejich bydliště
      • dělí se na:
        • osobní
          • při jejich založení není nutný počáteční kapitál
          • zakládající osoby však za společnost ručí veškerým svým osobním majetkem
          • např. o.s. (veřejná obchodní společnost)
        • kapitálové
          • při založení je nutno vložit do společnosti určitou část peněžních nebo nepeněžních prostředků, které jsou přesně určeny zákonem
        • společnost vzniká dnem, k němuž je zapsána do obchodního rejstříku
        • zrušení nebo zánik společnosti musí být též zapsán v OR (obchodním rejstříku)

 

  • družstvo = právnická osoba založená za účelem podnikánínebo k zajišťování hospodářských, sociálních a jiných potřeb svých členů
    • členem družstva může být fyzická i právnická osoba
    • společenství neuzavřeného počtu osob
    • k založení jich musí být nejméně pět
    • založení družstva podmiňuje též minimální základní jmění, které se tvoří souhrnem členských vkladů členů a činí 50 000,- Kč

 

  • státní organizace
    • zakládá stát – většinou jeho jednotlivá ministerstva
    • proto, aby sám mohl provádět podnikatelskou činnost v  tzv. státních podnicích
    • kromě státních podniků hospodaří s prostředky státu též rozpočtové a příspěvkové organizace, jejichž posláním není výdělečné podnikání, nýbrž zajišťování úkolů a závazků státu vůči občanům

 

Živnostenské právo

  • jednak soubor právních norem o živnostenském podnikání, jednak oprávnění k provozování živnosti
  • prameny:
    • Živnostenský zákon
    • zákon o živnostenských úřadech
  • živnost = soustavná činnost, kterou provozuje fyzická (FO) nebo právnická osoba (PO) na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku
  • za živnost se nepovažují činnosti upravené jiným zákonem
    • jiné zákony řeší např. zemědělskou výrobu, námořní přepravu, školství a zdravotnictví. Tyto činnosti nejsou živností
    • výroba nebezpečných látek, zbraní a strategických zdrojů zůstává v rukou státu, proto nelze v uvedených činnostech podnikat
  • živnosti se rozdělují na tři druhy:
    • obchodní
    • výrobní
    • poskytující služby
  • všeobecné podmínky pro provozování živností:
    • dosažení věku 18 let
    • způsobilost k právním úkonům
    • bezúhonnost (neboli čistý Rejstřík trestů)
  • existují i zvláštní podmínky a požadavky, které se u jednotlivých druhů činností odlišují
  • vázaná činnost
    • zvláštní (specifické) podmínky určují podnikání za určitých okolností, které jsou vázányna něco nebo na někoho
  • koncesovaná živnost
    • živnost, kterou lze provozovat na základě zvláštního povolení (lze jej získat až po prokázání způsobilosti, znalostí a vědomostí, někdy i zkušeností)
    • jmenované povolení se nazývá koncese
  • živnostenský úřad = posuzuje způsobilost provozovny k živnosti
  • důvody k zániku živnostenského oprávnění:
    • smrt podnikatele
    • zánik právnické osoby, která podnikala na základě živnostenského oprávnění
    • uplynutí doby, na kterou byla živnost povolena
    • požádá-li o to podnikatel

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *