Téma: Specifické léčebné programy pro drogově závislé matky s dětmi
Předmět: Zdravotnictví: Adiktologie
Zaslal(a): Pragen
Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta
Mirka Pragen
Seminární práce – Základy vědecké práce
Obsah
- Úvod
- Vliv užívání drog matkou na vývoj dítěte
- Genderová specifika drogově závislých žen
- Způsoby záchytů do péče odborných zařízení
- Léčebné programy pro drogově závislé matky s dětmi
5.1 Genderově vstřícné léčebné programy
5.2 Koedukované léčebné programy
- Závěr
- Seznam bibliografických referencí
Anotace
První část práce popisuje vliv škodlivého užívání drog matkou na psychický vývoj dítěte a poruchy rozvoje jeho behaviorálních funkcí. Genderově specifickému pojetí závislosti žen na drogách je věnována druhá část práce. Je zde popsán fenomén tzv. „dvojí deviace“, kdy těhotné ženy a matky užívající drogy čelí odsouzení společnosti. Ukazuje se jako zásadní, že specifikum léčby drogově závislých matek spočívá v nutnosti najít řešení pro matku i její dítě. Neméně důležitou je také motivace matky k léčbě. Jaké jsou tedy primární cíle léčby této klientely? Jsou pro ni efektivnější genderově vstřícné léčebné programy nebo programy koedukované? Nabízí se také léčba drogově závislých matek společně s dítětem, která je výhodným řešením pokud má matka zájem na této léčbě spolupracovat. Tento druh léčby však sebou přináší celou řadu předsudků. Při současném stavu drogové scény, kdy je v protidrogových službách zaznamenán nárůst drogově závislých těhotných žen a matek, se jeví jako nezbytné zavedení účinných opatření k řešení této problematiky.
Klíčová slova: drogy, závislost, léčba, matka a dítě
Podle dostupných statistik UNODC (2004) tvoří ženy asi 40% všech uživatelů drog v Evropě. Ke specifickým charakteristikám drogově závislých žen patří především to, že jsou více stigmatizované a jejich problémy jsou více skrývané, tabuizované a méně uvědomované než problémy mužů. Kulturní tabuizace a stigmatizace vedou k tomu, že problémy s užíváním návykových látek si ženy samy často nepřipouštějí a neuvědomuje si je ani jejich okolí. Strukturální, systémové, kulturní a osobní bariéry zabraňují ženám užívajícím drogy v přístupu ke službám, což vede k tomu, že jsou v nich zastoupeny méně než muži.
Od 90. let 20. století se stále více pozornosti věnuje rozdílu mezi drogově závislými muži a ženami. Podle Preslové (2003) se nabízí, zda tato tendence není způsobena pouze snahou vyhovět proklamované potřebě věnovat se tzv. ženské otázce. Nicméně statistická data i zkušenosti z praxe potvrzují, že rozdíly mezi problematikou užívání drog u žen a mužů jsou významné a její řešení vyžaduje odlišný přístup (Kalina, 2008). Mnohem výraznější potřebu zvláštní péče pak vyžaduje skupina drogově závislých těhotných žen a matek s dětmi. Lze očekávat, že s důrazem na otázky postavení žen ve společnosti se budeme nacházet též větší otevřeností k řešení těchto problémových případů (Preslová 2008).
2. Vliv užívání drog matkou na vývoj dítěte
V odborné literatuře nacházíme především práce týkající se vlivu alkoholu na matku a dítě, kde vztah mezi užíváním alkoholu v těhotenství a poškození plodu je jasně prokázán. U alkoholu je uváděno i přesné množství čistého alkoholu jako dávka pro organismus škodlivá.
U nealkoholových drog je stanovení škodlivé částky a určení přesných hranic a závažnosti působení na dítě obtížnější. Neonatální abstinenční syndrom se projevuje nejintenzivněji u závislosti na opiátech. Z behaviorálních funkcí jsou popisovány poruchy pozornosti, sání, emoční napětí, špatná motorická koordinace, křeče a další. Zvláště problematické je určení dlouhodobého vlivu užívání drog matky na dítě s ohledem na jeho další psychický vývoj, výchovné a školní problémy (Preslová 2008).
3. Genderová specifika drogově závislých žen
Sociologickou podstatou genderové specifičnosti drogově závislých žen je tzv. “dvojí deviace”. Drogově závislá žena je společností vnímána jako dvojí deviant (“double deviant” – Etore,1992). Je deviantní nejen pro samotné užívání, ale současně zklamává ve své ženské roli. Zvláště těhotné ženy a mladé matky užívající drogy čelí sociálnímu odsouzení. Společenské klima tak vyvíjí na tyto ženy velký tlak, což jim brání vystoupit z anonymity.
Vytváří se rovněž genderově specifické pojetí ženské závislosti, které úzce souvisí s mužskou kulturou, společností a chováním mužů (Kalina, 2008). Uvádí se, že ženy často začnou užívat drogy a jsou udržovány v jejich zneužívání pod vlivem svých partnerů (UNODC, 2004). Současně ženy prožívají trauma z fyzického násilí, emočního a sexuálního zneužívání od svých partnerů a berou drogy, aby se s touto situací vnitřně vyrovnaly.
K prokázaným genderovým specifickým faktorům patří i fakt, že drogově závislé ženy mají častěji než muži psychické problémy, např. deprese, úzkosti a poruchy příjmu potravy.
4. Způsoby záchytů do péče odborných zařízení
V současné době, kdy je v odborných protidrogových zařízeních zaznamenán nárůst těhotných žen a matek, existují tři různé způsoby, jak tuto klientelu podchytit pro případnou terapii.
- Evidovaná klientka kontaktního centra otěhotní, je tedy možné s ní nadále pracovat a doporučit léčbu.
- Drogově závislá žena porodí dítě s abstinenčním syndromem, z porodnice je informováno sociální zařízení a tím je kontaktováno příslušné odborné zařízení.
- Na situaci drogově závislé ženy, která má v péči dítě, upozorní někdo z okolí (rodina, škola apod.).
Motivace k léčbě drogově závislé ženy záleží především na zájmu matky o dítě a ochotě matky podstoupit léčbu. Je nutné podotknout, že zmíněná léčba je dobrovolná.
5. Léčebné programy pro drogově závislé matky s dětmi
Specifičnost léčby drogově závislých matek s dětmi spočívá v tom, že je třeba hledat řešení pro minimálně dvě osoby, matku a dítě. Vyvstává otázka, jaké jsou vlastně primární cíle této terapie. Je to léčba drogové závislosti matky nebo má terapie zajistit dítěti stabilizovanou matku nebo je primárním cílem pomoci matce ujasnit si vztah k dítěti a tím ji motivovat k léčbě?
Většina léčebných programů je bohužel koncipovaná pro muže, i přesto se ukazuje, že ženy, které dokončily léčbu v terapeutických komunitách, vykazují mnohonásobně větší zlepšení než muži (Kalina, 2008). Zásadním problémem však zůstává fakt, že ženy méně často než muži léčbu dokončují a také ji méně často vyhledávají (UNODC, 2004).
5.1. Genderově vstřícné léčebné programy
K genderově vstřícným programům se řadí především léčba pouze pro ženy s ženským personálem, ale také léčba pro ženy v rámci širších programů, které se zaměřují na léčbu mužů. Tyto programy by měly být komplexnější, měly by reagovat na typické problémy drogově závislých žen (např. stigma, stud, pocity viny, partnerské vztahy, těhotenství, rizikové chování včetně prostituce, psychické problémy), a reflektovat odlišnosti od problémů mužů (Kalina, 2008).
Uvedené programy nacházíme nejvíce v nízkoprahových a ambulantních službách, ve zdravotnických službách, substitučních programech, v primární zdravotní péči, v terapeutických komunitách a specifických programech zaměřených na léčbu před vstupem do terapeutické komunity. Na první pohled by se mohlo zdát, že léčebné programy, které jsou zaměřeny na specifickou cílovou skupinu, by měly optimálně naplňovat stanovené terapeutické cíle. Objevují se ovšem názory, že přístup k genderové odlišnosti, kdy je léčebný program zaměřen pouze na ženy, jen udržuje ženské mýty a ženskou stigmatizaci. Neměli by se klienti spíše identifikovat s druhými na základě poznání, že mají mnoho společných problémů a pocitů spojených s užíváním drog bez ohledu na odlišnosti v pohlaví? Z tohoto pohledu se dá usuzovat, že by mezi klienty neměla převládat genderová výlučnost, ale spíše úsilí o porozumění a zralou vzájemnost.
5.2. Koedukované léčebné programy
V koedukovaných léčebných programech pro drogově závislé je základní terapeutický přístup společný pro ženy i muže a společná je i filosofie cíle zdravého a plnohodnotného životního stylu. Primární zásadou terapie je rovný přístup bez diskriminace jednoho či druhého pohlaví. Léčebné programy genderově smíšených skupin klientů přispívají k objasnění a korekci negativních vzorců interakcí mezi muži a ženami (Kalina, 2008).
V České republice nalezneme výhradně koedukované léčebné programy, které jsou aplikované v terapeutických komunitách, kde jsou oddělené skupiny pro ženy a muže. Pouze některé země v Evropě, a Česká republika k nim patří, však nabízejí léčbu drogově závislých matek společně s dítětem (Terapeutická komunita SANANIM – Karlov). V zahraničí existují i jiné formy společného soužití drogově závislých matek s dětmi, např. specializované mateřské školky pro děti léčících se matek nebo volné soužití v azylových domech, kde mají matky přístup k odborné pomoci ve své závislosti či v péči o dítě. V severských zemích je tendence k silnější komplexní podpoře drogově závislých matek s cílem ponechat děti u matky, aby si mohly ujasnit a upevnit vztah k nim. V jižních zemích, kde se klade důraz na rodinné tradice, se hledá řešení v rozšíření péče o dítě na širší rodinu a okolí.
Společná terapie matky s dítětem je výborným řešením, pokud je závislá matka této pomoci otevřená a spolupracuje. Léčba drogově závislých matek s dětmi však sebou nese řadu předsudků způsobených specifikou této klientely. Objevuje se např. názor, že drogově závislá žena nebude schopna se o své dítě starat ani v době abstinence, že děti drogově závislých matek jsou vždy postižené či pokud klientka není motivována k léčbě, nemá žádný vztah k dítěti.(Preslová 2008). Takovéto zobecňující postoje přispívají k negativnímu postoji společnosti k otázce drogově závislých matek. S velkou pravděpodobností to souvisí s tím, že tato problematika se netýká pouze drogově závislých matek, ale i jejich “nevinných” dětí, což vyvolává mnoho různých emocí.
Při současném stavu drogové scény lze předpokládat další nárůst této specifické klientely, což bude od společnosti vyžadovat nutná a účinná řešení.
6. Závěr
Je zřejmé, že problematika léčby drogově závislých matek s dětmi je velmi specifické a citlivé téma, u kterého se setkáváme s řadou předsudků. Z praxe vyplývá, že neexistuje jednotný postup při léčbě této klientely a proto je nutno řešit každý jednotlivý případ individuálně. Účinná pomoc vyžaduje angažovanost státních sociálních a zdravotnických institucí a adekvátních protidrogových zařízení. Neméně důležitou roli hraje osvěta současné společnosti, která by pomohla odtabuizovat téma drogových závislostí. Cílem této práce bylo přispět k osvětlení situace drogově závislých matek s dětmi a pokud možno alespoň k částečnému pochopení jejich nesnadného životního období, které vyžaduje zvýšenou péči.
6. Seznam bibliografických referencí
Kalina, K. (2008) Terapeutická komunita. Obecný model a jeho aplikace v léčbě závislostí.
Praha: Grada Publishing, a.s. , 295-303
Kalina, K. et al. (2003) Drogy a drogové závislosti 2. Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR.
Andrew Preston, Andy Malinowski (2007) Průvodce léčbou v terapeutické komunitě. Praktická příručka pro uživatele drog. Praha: Úřad vlády ČR, 25-28
Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti (2012) Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2011. Praha: Úřad vlády ČR, 71-77
Doležalová P. (2014) Vybrané genderově specifické rizikové faktory u žen. In: Zaostřeno na drogy (1/2014). Praha: Úřad vlády ČR, 5-10
UNODC (2004) Substance abuse treatment and care for women: Case studies and lesson learned. United Nation Office on Drugs and Crime – Drug Abuse Tolkit Serie. New York/Vienna: United Nations. Internetové stránky: www.unodc.org
Další podobné materiály na webu:
