Evropská unie – Společenské vědy (VŠ)

Téma: Evropská unie

Předmět: Společenské vědy

Zaslal(a): Klara

 

Obsah:

  • Evropská unie
  • Cíle Evropské unie
  • Instituce EU
  • Činnost Evropské komise
  • Evropská rada a Rada Evropské unie
  • Evropský parlament
  • Politiky EU
  • Další iniciativy EU
  • Vnitřní trh Evropské unie
  • Historie Evropské unie
  • Maastrichtský chrám

 

Co je to Evropská unie

  • dnes společenství sedmadvaceti evropských států, které úzce spolupracují v politické a hospodářské oblasti
  • původně byly snahy spolupracovat i v obraně, ale nerealizovaly se; spolupráce EU ve sféře vojenské je ve stádiu jednání a pilotních projektů
  • zastupuje přes 500 mil. obyvatel (7,5 % veškeré světové populace)
  • základním posláním Evropské unie je zabezpečit stálý a harmonický rozvoj
  • patnáct států tvořilo EU před rozšířením, které proběhlo 1. května 2004
  • 1973 – I. rozšíření o Dánsko, Irsko a Spojené království
  • 1981 – II. o Řecko
  • 1986 – III. o Portugalsko a Španělsko
  • 1995 – IV. o Rakousko
  • 2004 – V. o Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko
  • 2007 – zatím poslední VI. rozšíření o Bulharsko a Rumunsko
  • EU se snaží zajistit trvalý mír, stabilitu a prosperitu
  • symboly EU:
    • Evropská hymna (Ludvík Van Beethoven – „Óda na radost“)
    • Evropská vlajka
      • není pouze symbolem EU, ale i evropské jednoty a identity v širším smyslu
      • kruh zlatých hvězd představuje solidaritu a soulad mezi evropskými národy
      • hvězd je dvanáct – číslo dvanáct je tradičním symbolem dokonalosti, úplnosti a jednoty
      • modrá
    • Den Evropy (9. květen)
    • Heslo EU („Jednotná v mnohosti“)
    • euro

 

Cíle Evropské unie

  • vytvoření společného trhu
  • společná sociální politika
  • dohled nad životním prostředím
  • rozvoj hospodářsky slabších regionů
  • snaží se sladit zahraniční a bezpečnostní politiku
  • pro občany:
    • mohou žít, kde se jim v EU líbí
    • mohou studovat v zemi, která má podle nich nejlepší školy
    • mohou pracovat tam, kde nejlépe zúročí své schopnosti
  • ekonomicko-politické seskupení sedmadvaceti suverénních, demokratických a vzájemně spolupracujících evropských států, jejichž dobrovolná integrace je výhodná pro všechny zúčastněné země
  • původním cílem sjednocovacích procesů bylo zajistit mír a bezpečnost v Evropě zničené druhou světovou válkou
  • propojování národních ekonomik mělo přispět k řešení ekonomických problémů a přinést prosperitu
  • program integrace vedoucí k vytvoření oblasti volného obchodu postupně doplnily zemědělská politika, sociální politika, regionální politika, průmyslová politika, ekologická politika, společná zahraniční a bezpečnostní politika, spolupráce v oblasti justice, vnitra atd.
  • vytvoření jednotného trhu bez vnitřních hranic s volným pohybem:
    • osob umožňuje cestovat, studovat, pracovat, začít podnikat, nabývat majetek a žít kdekoliv v Evropské unii
    • zboží umožňuje občanům a firmám volný nákup a prodej zboží v celé Evropské unii
    • služeb je právo podniků i podnikatelů poskytovat služby přes hranice domovského státu, aniž by přesídlili do země zákazníka
    • kapitálu znamená, že veškeré platby peněz nebo investice probíhají bez jakýchkoliv omezení

 

Instituce EU

  • Amsterodamská smlouva
    • říjen 1997
    • cílem je zajistit, aby politika a způsob práce Evropské unie zůstaly v souladu s potřebami občanů a aby práce institucí byla efektivní i v budoucí rozšířené Evropě
  • 11. 12. 2000
    • mezivládní konference, která připravila změnu Smluv schválenou na zasedání Evropské rady v Nice
    • „Za jakých podmínek může Evropská unie fungovat efektivně, když se počet členů téměř zdvojnásobí?“
    • úkolem bylo provést nejpotřebnější vylepšení institucionálního rámce
  • Smlouvy z Nice
    • 26. února 2001
    • smyslem bylo přizpůsobit fungování institucí tak, aby byla Evropská unie schopná přijmout nové členy
  • Lisabonská smlouva
    • prosinec 2009
    • rozšířeny a posíleny pravomoci Evropského parlamentu
    • upraveny pravidla rozhodování v Radě ministrů
    • EU získala právní subjektivitu

 

  • Evropská komise – navrhuje
  • Evropský parlament – doporučuje; je považován za nejdemokratičtější
  • Rada EU – (Rada ministrů) rozhoduje
  • Evropský soudní dvůr – rozhoduje spory
  • s rozšiřováním odpovědnosti Evropské unie se rozrůstaly i její instituce a rostl jejich počet
  • Evropský parlament – je nyní volen přímo a získal nové pravomoci
  • Evropský účetní dvůr – hraje klíčovou roli při kontrole financí
  • Evropská investiční banka – se stala důležitým finančním zdrojem pro hospodářský rozvoj
  • Evropská centrální banka – hlavním úkolem je péče o cenovou stabilitu
  • Evropský ombudsman – dozírá na činnost institucí Společenství
  • Hospodářský a sociální výbor – (poradní orgán) potvrdil význam diskuse a spolupráce mezi sociálními partnery
  • Výbor regionů – (poradní orgán) reprezentuje regionální zájmy v EU

 

Evropská komise

  • výkonný orgán EU
  • v současné době se skládá z předsedy a dalších 26 komisařů
  • každý členský stát EU nominuje jednoho člena Komise
  • tato nominace podléhá schválení Evropským parlamentem
  • komisaři však nejsou a nesmějí být reprezentanty státu, který je delegoval a ani jiných zájmových skupin
  • skládají přísahu věrnosti ES/EU a jsou povinni konat výhradně ve prospěch integrace a Společenství, nesmějí proto přijímat pokyny od své vlády ani od jiné instituce
  • aparát Komise sídlí v budově Berlaymont v Bruselu
  • při ustavování Komise je nejprve společnou dohodou vlád členských států určen předseda, jehož schvaluje Evropský parlament
  • členové Komise jsou určeni společnou dohodou členských států a designovaného předsedy a schváleni Evropským parlamentem
  • v současné době je předsedou EK José Manuel Barroso,který byl znovu zvolen pro období 2010-2014
  • veškerá činnost jednotlivých komisařů a Komise jako celku v průběhu jejich funkčního období musí být plně nezávislá na jednotlivých národních vládách a musí sledovat zájmy Evropské unie jako celku
  • komise se schází pravidelně každý týden
  • členové Komise představují její politické vedení, přímo jim jsou podřízeny kabinety
  • další úroveň vytvářejí generální ředitelství a další služby, tj. generální sekretariát, právní služba, tlumočnická a konferenční služba, Úřad pro publikace EU
  • celkem má Komise přibližně 24 000 zaměstnanců, z nichž přibližně 15% tvoří překladatelská a tlumočnická služba
  • úředníci Komise mají status evropských úředníků a jsou placeni z rozpočtu EU

 

Činnost Evropské komise

  • je výkonným orgánemEvropské unie
  • pravomoci jsou na ni delegované buď smlouvami, anebo Radou ministrů
  • tři odlišné funkce:
    • zákonodární iniciativa
      • Komise navrhuje novou právní normu Společenství, přičemž sleduje tři hlavní cíle:
        • identifikace evropského zájmu v dané oblasti
        • konzultace návrhu se všemi zainteresovanými stranami
        • respektování principu subsidiarity
      • strážce smluv
        • Komise zajišťuje, aby členské státy správně uplatňovaly legislativu EU
        • Komise zakročí při porušení závazků plynoucích z legislativy EU, může např. udělovat pokuty, ale také žalovat u Evropského soudního dvora
      • řízení a výkon politik Unie a mezinárodních obchodních vztahů
        • Komise řídí politiky EU, vytváří návrh společného rozpočtu schvalovaný Radou ministrů s rozhodujícím slovem Evropského parlamentu a připravuje zprávy o ekonomické, sociální a právní situaci v Evropské unii a jednotlivé výroční zprávy předkládané Evropskému parlamentu
      • Evropská komise dohlíží na společné fondy, jako jsou strukturální fondy a Kohezní fond. Komise rovněž spravuje programy určené na rozvoj zemí střední a východní Evropy (Phare, ISPA, Sapard ) a zemí bývalého Sovětského svazu (TACIS)

 

Po rozšíření EU dne 1. května 2004 zasedlo v Evropské komisi 10 nových komisařů jmenovaných vládami svých zemí a schválených předsedou EK Romanem Prodim a po zvláštním slyšení  i Evropským parlamentem. Po dobu několika měsíců (1. květen – 19. listopad 2004) tak měla Komise celkem 30 členů.

Nová komise o 25 komisařích byla představena v létě 2004. Po slyšeních všech navrhovaných komisařů před Evropským parlamentem byla navrhovaná komise následně schválena Evropským parlamentem a funkce se ujala k 22. listopadu 2004 v čele s novým předsedou José Manuelem Barrosem. Komise byla zvolena na dobu pěti let.

Zejména v souvislosti s dalším rozšířením EU (po přistoupení Bulharska a Rumunska) došlo od 1. ledna 2007 k doplnění členů komise na celkem 27.

Od roku 2010 je Komise zvolena v novém složení. Předsedou byl ale potvrzen i na období 2010-14 José Manuel Barroso. Na základě změn, které přinesla do fungování Lisabonská smlouva je navíc místopředsedkyní Komise vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashton.

  • komisařem pro oblast rozšíření a politiku sousedství za ČR je Štefan Füle

 

Evropská rada a Rada Evropské unie

Evropská rada = pravidelná setkání hlav států nebo vlád členských zemí Evropské unie

  • sdružuje hlavy států nebo vlád členských zemí, kterým pomáhají také ministři zahraničí
  • jejím členem je i předseda Evropské komise
  • schází se nejméně 2x ročně v hlavním městě země, která právě předsedá EU, aby definovala globální politické orientace EU a v rámci evropské politické spolupráce prostudovala aktuální mezinárodní problémy
  • jejími závěry se pak musí řídit všechny instituce Společenství
  • byla zřízena společným prohlášením vydaným k závěru Pařížského summitu v prosinci 1974 a poprvé se sešla v roce 1975 (10. a 11. března v Dublinu)
  • 1961-1974 – tzv. konference evropského summitu
  • existence Evropské rady byla právně uznána Jednotným evropským aktem, přičemž oficiální status jí byl udělen až Smlouvou o Evropské unii

 

Rada Evropské unie (Rada ministrů)

  • zasedá v ní vždy jeden ministr z každého členského státu, a to podle dané oblasti, o které se jedná
  • členské státy zde prosazují své politické cíle, koordinují národní politiky, řeší problémy s institucemi či mezi sebou navzájem
  • rada ministrů je orgánem, který zajišťuje celkovou koordinaci aktivit Evropského společenství, zodpovídá za mezivládní spolupráci v zahraniční a bezpečnostní politice, právu a vnitřních záležitostech
  • Rada EU zasedá v Bruselu nebo v Lucemburku
  • rada ministrů zahraničí se schází každý měsíc, ostatní (např. doprava, životní prostředí, průmysl atd.) dvakrát až čtyřikrát za rok
  • každý členský stát má určitý počet hlasů podle poměrné velikosti státu
  • nemá ekvivalent nikde na světě
  • členské státy prostřednictvím Rady vydávají zákony pro Evropskou unii, stanovují její politické cíle, koordinují své národní politiky a řeší spory mezi sebou a s dalšími institucemi
  • orgán, který lze charakterizovat jako nadnárodní a současně i mezivládní organizaci
  • v některých záležitostech rozhoduje hlasováním kvalifikovanou většinou, zatímco jiné musí být schváleny jednomyslně
  • jednací řád, praktické postupy a dokonce řešení sporů v Radě závisí na velkém stupni solidarity a důvěry, které jsou v mezistátních vztazích výjimečné

 

Rada Evropy

  • samostatná mezinárodní organizace

 

Co je úkolem rad?

Evropská rada

  • poskytovat nezbytné podněty pro rozvoj Evropské unie a definovat všeobecné politické směrnice a politická rozhodnutí, která se týkají všech tří pilířů EU
  • rozhoduje se zpravidla na základě jednomyslnosti neboli konsensu
  • Evropská rada zpravidla rozhoduje na základě jednomyslnosti

 

Rada EU

  • rozhodující instituce Evropské unie
  • vybavena zákonodárnými a výkonnými pravomocemi
  • každý členský stát do ní vysílá zástupce na ministerské úrovni, který je zmocněn zavazovat vlastní vládu
  • má pravomoc vydávat akty, které jsou odvozenými prameny práva Evropských společenství, konkrétně nařízení, směrnice a rozhodnutí
  • koordinuje politiky členských států EU
  • je orgánem, který má rysy nadstátní i mezivládní organizace
  • rozhoduje o některých otázkách prostou většinou, o některých kvalifikovanou většinou a o některých na základě jednomyslnosti
  • má sídlo v Bruselu
  • jednotlivé členské státy mají následující počet hlasů:
    • Německo, Velká Británie, Itálie, Francie: 29
    • Polsko, Španělsko: 27
    • Rumunsko: 14
    • Nizozemsko: 13
    • Česká republika, Belgie, Maďarsko, Portugalsko, Řecko: 12
    • Bulharsko, Rakousko, Švédsko: 10
    • Litva, Slovensko, Dánsko, Irsko, Finsko: 7
    • Estonsko, Lotyšsko, Kypr, Lucembursko, Slovinsko: 4
    • Malta: 3
  • hlasy jsou státem přiděleny podle toho, kolik mají obyvatel
  • mezi všechny státy je celkem rozděleno 345 hlasů

 

Evropský parlament

  • zastupuje národy států, které tvoří Evropskou unii
  • vznikl sloučením shromáždění ESUO, EHS a Euroatomu v r. 1957
  • název Evropský parlament se stal oficiálním označením tohoto orgánu Smlouvou o Evropské unii(i když se vyskytuje v některých dokumentech již před touto smlouvou)
  • je označován za nejdemokratičtější instituci Evropské unie či demokratický hlas lidu
  • jde o jedinou přímo volenouinstituci Evropské unie
  • ačkoli pravomoci Evropského parlamentu byly výrazně posíleny Jednotným evropským aktemMaastrichtskouAmsterodamskou smlouvou, liší se od pravomocí klasických národních parlamentů
  • do 1979 byli členy EP zástupci národních parlamentů, od roku 1979 jsou poslanci EP přímo voleni obyvateli členských států
  • v červnu roku 2009 proběhly již sedmé přímé volby
  • funkční období parlamentu je pětileté
  • mandát předchozí Komise skončil 31. října 2009
  • oficiální název Evropský parlament se používá od Maastrichtské smlouvy

 

Pravomoci Evropského parlamentu

  • nejvýznamnější pravomoci Evropského parlamentu zahrnují oblast:
    • legislativní:
      • čtyři procedury:
        • konzultace – Rada vyžaduje názor Evropského parlamentu před tím, než schválí návrh Komise
        • spolupráce – poslanci mají možnost doplňovat návrh Komise a stanovisko, které Rada EU k tomuto návrhu zaujme
        • spolurozhodování – Evropský parlament se na přijímání legislativy podílí rovným dílem s Radou. K jednání o nalezení kompromisních stanovisek existuje dohodovací výbor stejnoměrně složený z členů Parlamentu a Rady za účasti Komise. Nedojde-li k dohodě, může Parlament návrh odmítnout (např. rozhodování o otázkách jednotného vnitřního trhu, zdraví, kultury, transevropských sítí nebo spotřebitelské politiky).
        • parlamentní souhlas – se vyžaduje pro důležité mezinárodní smlouvy a pro některá významná rozhodnutí v rámci Společenství (např. rozhodování o občanských právech, o vstupu nového členského státu, o úlohách Evropské centrální banky, o strukturálních fondech a kohezním fondu)
      • rozpočtovou
        • schvaluje také rozpočetEU
        • může navrhovat změny a dodatky k návrhu Komise
        • výbor Parlamentu pro kontrolu rozpočtu sleduje dodržování rozpočtu EU, zajišťuje, aby se zabránilo zneužívání finančních prostředků a podvodům
      • kontrolní
        • schvalujeRadou nominovaného předsedu a členy Evropské komise na pět let
        • kontroluječinnost Komise
        • Komise je povinna předkládat pravidelné zprávy o své činnosti a odpovídat na otázky kladené Evropským parlamentem
        • Parlament může dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů (za podmínky, že je to nadpoloviční většina všech) vyslovit Komisi nedůvěru
      • Evropský parlament se na přijímání legislativy podílí rovným dílem s Radou
      • poslanci mají možnost doplňovat návrh Komise a stanovisko, které Rada EU k tomuto návrhu zaujme
      • Předseda:
        • předkládá Parlamentu na začátku šestiměsíčního funkčního období program činnosti Rady a na konci zprávu o svém předsednictví
        • informuje Parlament o zasedáních Rady
        • na začátku každého jednání Rady předkládá stanoviska Parlamentu k otázkám, projednávaným na daném zasedání
      • členové Rady se účastní zasedání Parlamentu, jsou povinni odpovídat na písemné dotazy jeho poslanců
      • Evropský parlament jmenuje na pět let evropského ombudsmana, který prošetřuje stížnosti na orgány a instituce Společenství

 

Složení a fungování Evropského parlamentu

  • Evropský parlament se v současné době skládá ze 736 poslanců
  • poslanci zasedají v Evropském parlamentu podle politických uskupení, ne podle státní příslušnosti
  • v současné době je nejsilnějším uskupením frakce Evropské lidové strany – Evropských demokratůa frakce Evropské sociálně demokratické strany
  • Evropský parlament si volí předsedu, 14 místopředsedů a 5 kvestorů, kteří tvoří předsednictvo EP
  • rozhodnutí EP se schvalují na plenárních zasedáních
  • příprava probíhá ve 20 stálých výborech, které se specializují na určitou problematiku
  • pro projednání zvláštních otázek mohou vzniknout výbory ad hoc
  • Evropský parlament se usnáší prostou většinou přítomných poslanců, pokud smlouvy nestanoví jinak
  • pravidelná měsíční plenární zasedání se konají v sídle EP ve Štrasburku
  • dodatečná dvoudenní plenární zasedání pak v Bruselu, kde se také scházejí výbory EP
  • Generální sekretariát Evropského parlamentu, který zajišťuje administrativu EP, sídlí v Lucemburku

 

Politiky EU

  • EU neovlivňuje zdaleka všechny oblasti našeho života, jak by se někdy mohlo zdát. Její instituce mají jen ty pravomoci, které jim byly přiděleny ve smlouvách.
  • pravomoci dělíme na:
    • výlučné – zde má EU právo přijímat a určovat pravidla a členské státy mohou v těchto oblastech zasahovat jen s povolením Unie
      • měnová politika pro 16 zemí eurozóny
      • společný celní sazebník
      • společná obchodní politika
      • vnitřní trh
    • sdílené – v těchto oblastech mohou členské státy vydávat legislativu za předpokladu, že již tak neučinila Unie
      • doprava
      • daně
      • sociální politika
      • životní prostředí
    • doplňující – v těchto oblastech se aktivita EU omezuje jen na podporu členských států
      • kultura
      • věda a výzkum
    • v kompetenci členských států
      • vnitřní organizace státu
    • EU přidělují pravomoci mezinárodní smlouvy

 

SPOLEČNÁ ZAHRANIČNÍ A BEZPEČNOSTNÍ POLITIKA

Aby měla EU možnost reagovat účinněji na mezinárodní krize, rozhodla Evropská rada (na summitu v Helsinkách v prosinci 1999) o vytvoření “sil rychlého nasazení” tvořených až 60 000 příslušníky ozbrojených sil, které by bylo možné rozmístit během 60 dnů a udržovat v činnosti po dobu nejméně jednoho roku.

Nejedná se však o “evropskou armádu”. Vojáci budou nadále příslušníky národních ozbrojených sil a budou podléhat národnímu velení a jejich úloha bude omezena na plnění humanitárních a záchranných úkolů, budou se podílet na udržování míru a plnit další úlohy při řešení krizových situací.

Pro zajištění politické kontroly a strategického řízení během krizí se Evropská rada  na summitu v Nice v prosinci 2000 rozhodla vytvořit nové stálé politické a vojenské struktury v rámci Rady Evropské unie:

  • Politický a bezpečnostní výbor (PSC)
  • Vojenský výbor Evropské unie (EUMC)
  • Vojenský štáb Evropské unie (EUMS) složený z vojenských odborníků přidělených k sekretariátu Rady členskými státy
  • Maastrichtská smlouva rozšířila oblast společné zahraniční a bezpečnostní politiky, oblast justice a vnitřních věcí

 

SPOLUPRÁCE V OBLASTI JUSTICE A VNITŘNÍCH VĚCÍ

Pojetí Evropské unie (EU) jakožto prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti je zakotveno v Amsterodamské smlouvě, která vstoupila v platnost 1. května 1999. Tato smlouva stanoví, že EU:

  • musí být udržována a rozvíjena jakožto prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti
  • prostor, v němž je zajištěn volný pohyb osob
  • současně s realizací náležitých opatření týkajících se kontroly vnějších hranic, azylové a imigrační politiky a prevence a potírání trestné činnosti

 

  • V říjnu roku 1999 se konalo zasedání Evropské rady v Tampere Finsko, které vyvodilo z ustanovení Smlouvy praktické závěry.
  • praktické závěry přijaté na zasedání Evropské rady v Tampere ve Finsku jsou:
    • základem evropské integrace jsou společné hodnoty
    • zajištěním svobody pohybu a pobytu na celém území EU pro všechny osoby trvale žijící na území Unie
    • integrace občanů třetích zemí
    • zajištění rovného přístupu ke spravedlnosti pro všechny občany EU na celém území Unie
    • ochrana občanů EU před trestnou činností
    • zapojování občanské společnosti
    • spolupráce se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi
    • ochrana práv dětí v EU podle nařízení Brusel II

 

Ochrana práv dětí v EU podle nařízení Brusel II:

Od 1. března 2005 jsou v celé Evropské unii uznávány soudní nálezy o odpovědnosti rodičů podle nového nařízení Komise .

Nařízení je součástí pokračujících snah v rámci EU vytvořit skutečné právní prostředí na základě vzájemného uznávání soudních rozhodnutí. Tento cíl je vytyčen v Programu vzájemného uznávání soudních nálezů. Práva přístupu byla definována jako priorita soudní spolupráce na zasedání Evropské rady v Tampere v roce 1999.

Nařízení platí pro všechny členské státy s výjimkou Dánska . Vztahuje se na soudní řízení zahájená 1. března 2005.

Nařízení sjednocuje právní rámec na poli rodinného práva. Opatření o rozvodu a věcech rodičovské odpovědnosti jsou soustředěna v jediném znění. Pravidla o rozvodu jsou převzata prakticky beze změn z Nařízení Brusel II.

V zájmu zajištění rovných práv všech dětí se jeho záběr rozšiřuje tak, aby pokrýval veškerá rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti. Není důležité, zda rodiče jsou nebo byli oddáni a zda je dítě společné.

 

Další iniciativy EU

LISABONSKÁ STRATEGIE

  • Evropská rada ji přijala na jaře roku 2000; byla ve stručnosti formulována takto:

„Unie se má stát nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností“.

  • pro dosažení tohoto cíle se Unie rozhodla zaměřit na splnění těchto úkolů:
    • připravit přechod k ekonomice a společnosti založené na znalostech, a to pomocí lepších politik, pokud jde o informační společnost, výzkum a technologický rozvoj prostřednictvím urychlení procesu strukturálních reforem směřujících ke konkurenceschopnosti, inovacím a dokončení vnitřního trhu
    • modernizovat evropský sociální model, investovat do lidí a bojovat proti vylučování ze společnosti
    • udržet zdravou ekonomickou perspektivu a příznivý výhled pokud jde o růst, a to aplikací vhodné kombinace makroekonomických politik
  • byla přijata v Portugalsku Evropskou radou
  • Evropská rada neboli „Evropský summit“ je hlavním politickým orgánem EU a vznikla na počátku 70. let ze schůzek nejvyšších představitelů členských států.

 

POLITIKA EVROPSKÉHO SOUSEDSTVÍ

  • cílem politiky evropského sousedství je vytvořit okruh přátel, založený na sdílených hodnotách a společných nebo sbližujících se zájmech, kde EU bude se sousedy na východě a na jihu sdílet mír, stabilitu a prosperitu, které sama zažívá již půl století
  • politiku sousedství poprvé navrhla Evropská komise ve své Zprávě o širší Evropěv březnu 2003
  • je důkazem, že EU považuje budování vztahů se svými sousedy za jednu z hlavních priorit
  • počítá s plným využitím stávajících finančních nástrojů a zavádí nástroj nový, nástroj evropské politiky sousedství, na podporu přes-hraniční a mezinárodní spolupráce

 

SPOLEČNÁ OBCHODNÍ POLITIKA

  • společná obchodní politika se stala jednou z nejdůležitějších politik Evropského společenství
  • zároveň úspěšné rozšiřování a upevnění jednotného trhu posílili pozici Společenství jako hlavního účastníka obchodních jednání, jak bilaterálních se třetími zeměmi, tak multilaterálních v rámci GATT (nyní WTO)
  • proto Unie vybudovala pevnou síť obchodních vztahů po celém světě
  • dnes je Evropská unie nejvýznamnějším subjektem v mezinárodním obchodu, před Spojenými státy a Japonskem
  • v čase opětovného růstu mezinárodního obchodu představuje jednu pětinu světového obchodu
  • schopnost EU hrát klíčovou roli v globálních jednáních však záleží více na efektivitě její společné obchodní politiky než na objemu jejího obchodu
  • EU je vysoce závislá na zahraničním obchodě a zároveň v něm zaujímá dominantní postavení: na země EU připadalo v roce 2006 17,1  % světového obchodu se zbožím (podíl se zdvojnásobí, započítáme-li obchod uvnitř EU), na USA 16 % a na Japonsko 6,6 %
  • práce desítek milionů lidí a stejně tak perspektivy tisíců podniků v zemích EU jsou závislé na vyhlídkách obchodu se zbytkem světa a na přístupu na trhy jiných zemí
  • odstraňování překážek v mezinárodním obchodě je pro země EU životně důležité, chtějí-li udržet svou ekonomickou výkonnost a prosperitu
  • na druhé straně přístup na trhy EU je zárukou ekonomické prosperity pro desítky zemí, pro něž jsou často tyto trhy hlavním odbytištěm
  • i vzhledem k vysoké otevřenosti ekonomiky EU byla silně zasažena finanční a hospodářskou krizí z roku 2008
  • postavení EU ve světovém obchodě:
    • patří k vedoucím vývozcům zboží, představuje téměř pětinu světového vývozu
    • patří k vedoucím vývozcům služeb: téměř 24 % světového vývozu
    • je za USA druhým největším dovozcem zboží a služeb
    • patří k největším zdrojům přímých zahraničních investic a je na druhém místě (za USA) jako oblast přílivu přímých zahraničních investic
    • představuje hlavní vývozní trh pro 130 zemí světa
    • je relativně otevřenou ekonomikou: na mezinárodní obchod připadá přes 14 % HDP ve srovnání s 12 % u USA a 11 % u Japonska

 

Vnitřní trh Evropské unie

  • je jedním ze základních kamenů Evropské unie
  • je to vyvrcholení Římské smlouvy, která zajistila vytvoření „společného trhu“, založeného na volném pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu
  • myšlenka sjednocení trhů, na níž je založená jednotná Evropa v nejširším smyslu slova, je základním cílem ekonomické a politické integrace
  • smlouva zakládající Evropské společenství umožňuje, aby aktivity Společenství zahrnovaly „systém, který zaručuje, že hospodářská soutěž v rámci vnitřního trhu není deformována“ a „sblížení legislativy členských států do té míry, která je nutná pro fungování společného trhu”
  • navíc ve fungování vnitřního trhu hrají důležitou roli doprovodné politiky, jako například ochrana životního prostředí a sociální politika
  • volný pohyb zboží:
    • znamená, že zboží vyrobené nebo uvedené na trh v kterémkoliv členském státě EU se uvádí na trhy dalších členských států bez celních či jiných kvantitativních omezení, tj. může se na trzích dalších členských zemí volně pohybovat
    • ČR má legislativu v oblasti volného pohybu zboží včetně postupů posuzování shody výrobků plně harmonizovanou s EU
    • výhodou jednotného trhu je hlavně usnadnění pro dovozce a vývozce, neboť duplicitní, časově a finančně náročné procedury spojené s prověřování výrobků exportovaných do EU přestávají existovat
  • volný pohyb osob:
    • podle Smlouvy o založení Evropských společenství se volným pohybem osob rozumí zejména právo občanů Evropské unie ucházet se o zaměstnání, podnikat či studovat na území ostatních členských států, za tímto účelem se po území členských států volně pohybovat a zůstat tam po ukončení zaměstnání či studia
    • zvláštní podmínky platí pro studenty a důchodce – musí totiž disponovat dostatečnými finančními prostředky, aby jejich rodinní příslušníci mohli využít právo na sjednocení rodiny (základním pravidlem pro ekonomicky neaktivní osoby, které využívají svého práva na volný pohyb osob, je, aby se po migraci v cílovém členském státě nestaly přítěží systému sociálního zabezpečení) a následně své právo vstupu na trh práce za stejných podmínek
  • volný pohyb služeb:
    • další zásadou Jednotného vnitřního trhu je volný pohyb služeb
    • její obecná právní úprava je obsažena ve Smlouvě o založení Evropského společenství
    • spadají sem bankovní služby, pojišťovací služby, investiční služby a trh cenných papírů, služby informační společnosti, účetnictví bank a pojišťoven, problematika svobody podnikání a poskytování služeb a ochrana osobních údajů
  • volný pohyb kapitálu:
    • tato kapitola zahrnuje především oblasti:
      • liberalizace volného pohybu kapitálu
      • platební systémy
      • boj proti praní špinavých peněz

 

Historie Evropské unie

  • myšlenka sjednotit evropské státy je velmi stará
  • již například český král Jiří z Poděbrad se za své vlády snažil vytvořit jakési společenství evropských zemí. Patnácté století však nepřálo velkým myšlenkám
  • historie novodobé evropské spolupráce a posléze integrace se začala psát až po první světové válce
  • právě hrůzy a důsledky první světové války vedly významné evropské osobnosti k myšlence spojených evropských států
  • podle tehdejších představ měla vzniknout velká federace jednotlivých evropských zemí a vytvořit tak silný celek, jakousi obdobu USA. Zůstalo jen u úvah
  • k myšlence jakési „Spojené Evropy“ se politici znovu vrátili až po druhé světové válce
  • při využívání hospodářské pomoci, kterou válkou zničené Evropě poskytly USA, si evropské vlády vyzkoušely, že mohou postupovat společně
  • pravda je, že k myšlence spolupráce přistupovaly vlády většinou zdrženlivě, ale obava z dalších konfliktů a posléze vůle k nalezení mírového řešení vedly k tomu, že  dubna 1951bylo založeno Evropské společenství uhlí a oceli, tedy první institucionalizovaná podoba evropské spolupráce v hospodářské sféře (šest států: Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko)
  • Evropa postupně pochopila, že sjednocení lze dosáhnout spíše než velkou politickou dohodou formou jednotlivých kroků, zejména v hospodářské oblasti.
  • tato myšlenka byla poprvé představena v projevu francouzského ministra zahraničí Roberta Schumana dne května 1950

 

Jak vývoj myšlenky „sjednocené Evropy“ pokračoval

  • ESUO (Evropské společenství uhlí a oceli) bylo takovým úspěchem, že se v průběhu několika dalších let těchto šest zemí rozhodlo jít dále a propojit i ostatní odvětví svých ekonomik
  • 1957
    • podepsány Římské smlouvy zakládající Evropské společenství atomové energie (EURATOM) a Evropské hospodářské společenství (EHS)
    • členské státy se pustily do odstraňování překážek vzájemného obchodu a do budování tzv. společného trhu
  • 1967
    • sloučení orgánů těchto tří Evropských společenství
    • od té doby existovala jedna Komise, stejně jako jedna Rada ministrů a jeden Evropský parlament
  • členové Evropského parlamentu byli původně vybíráni národními parlamenty, v roce 1979 se však konaly první přímé volby, jež umožnily občanům členských států zvolit si kandidáta dle své vlastní vůle
  • od té doby se přímé volby konají vždy jednou za pět let
  • 1992 – Maastrichstská dohoda
    • zavedla novou formu spolupráce mezi vládami členských států – např. v oblasti obrany a v oblasti „spravedlnosti a vnitřních věcí“
    • přidáním této mezivládní formy spolupráce ke stávajícímu „komunitárnímu systému“ vytvořila Maastrichtská smlouva Evropskou unii (EU)
  • V říjnu 1991 bylo dohodnuto vytvoření Evropského hospodářského prostoru (EHP) – zóny volného obchodu se zeměmi ESVO (Evropské sdružení volného obchodu) a smlouva byla následně podepsána května 1992 v portugalském Portu. Vytvoření EHP předcházelo formálnímu okamžiku dobudování jednotného vnitřního trhu, který byl stanoven na konec prosince 1992. Od 1. ledna 1993 tak byly, až na určité výjimky, naplněny čtyři základní ekonomické svobody:
    1. volný pohyb zboží mezi členskými státy bez jakýchkoli překážek
    2. volný pohyb osob mezi členskými zeměmi s právem usadit se, pracovat a žít v kterékoli zemi ES
    3. volný pohyb kapitálu mezi členskými zeměmi bez jakýchkoli omezení a překážek
    4. volný prostor pro poskytování služeb po celém území ES

 

Maastrichtský chrám

  • Maastrichtská smlouvadefinovala tzv. „Maastrichtský chrám“ – symbolickou stavbu o třech pilířích
  • přestože přijetím Lisabonské smlouvy byla tato struktura narušena, nicméně rozdělení pravomocí v rámci Maastrichtské smlouvy zásadně ovlivnilo podobu institucí EU tak, jak je známe i dnes
  • První pilíř vytvořili tři, resp. dvě původní společenství (Euratom, Evropské hospodářské společenství, Evropské společenství uhlí a oceli – zaniklo v červenci 2002) a obecně veškeré evropské instituce, jako je Evropská komise, Rada EU, Evropský parlament, Soudní dvůr atd.
    • Cíle prvního pilíře:
      • hospodářská a měnová unie, společný trh, společná průmyslová, daňová a kulturní politika, regionální a sociální fondy, výzkum a technologický rozvoj
      • prostředky k jejich dosažení představují právní akty, nařízení, směrnice, doporučení a rozhodnutí
  • Druhý pilíř představuje společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP)
    • Cíle tohoto pilíře:
      • bezpečnost, lidská práva, demokracie, právní stát, mír
      • prostředky k jejich dosažení jsou společné postoje a společné akce členských zemí
  • Třetí pilíř je tvořen spoluprácí v oblastech vnitra a justice
    • Cíle pilíře:
      • volný pohyb osob, spolupráce při udělování azylu a v imigrační politice, celní politice, právu, v boji proti drogám, mezinárodní kriminalitě a terorismu, spolupráce v občanských a trestních záležitostech
      • prostředky k jejich dosažení: společné postoje, rámcová rozhodnutí, mezinárodní smlouvy a také Europol – Evropský policejní úřad sídlící v Haagu

 

Vývoj a předchozí smlouvy

  • První pilíř se tedy postupně vyvíjelněkolik desetiletí.
  • Za předěl v integračním procesu je považován právě podpis Smlouvy o Evropské unii (=Maastrichtská dohoda), kterou členské státy podepsaly 2.1992 v nizozemském Maastrichtu.
  • Tato smlouva nabyla účinnosti 11. 1993přidala dva další pilíře, a to společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a spolupráci v justici a vnitřních věcech.
  • Tím byl vytvořen tzv. Maastrichtský chrám.
  • Amsterodamská smlouva 10. 1997 (vstoupila v platnost 1. 5. 1999)
    • částečně rozšířila Maastrichtskou smlouvu
    • prohloubila společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a harmonizaci vízové a přistěhovalecké politiky
    • postupně dochází k prohlubování i dvou poměrně nových pilířů

 

Lisabonská smlouva

  • prosince 2009 vstoupila v platnost Lisabonská smlouva
  • jejímu schválení předcházelo mnoho událostí:
    • například odmítnutí Smlouvy o Ústavě pro Evropu, která byla předcházejícím pokusem o zásadnější reformu institucí EU, ale byla odmítnuta referendy v Nizozemsku a ve Francii (v roce 2005)
  • smlouva přinesla mnoho významných změn ve fungování Evropské unie

Nové tváře Evropské unie

  • nejviditelnější změnou vyplývající z Lisabonské smlouvy je vznik dvou nových postů:
    • Stálý předseda Evropské rady
    • vysoký představitel Unie pro zahraniční otázky a bezpečnostní politiku

 

Nová pravidla rozhodování v Radě ministrů

  • rozšíření počtu oblastí, v kterých bude Rada rozhodovat kvalifikovanou většinou
  • Lisabonská smlouva rozšiřuje tento způsob hlasování o 68 nových oblastí
  • princip jednomyslnosti zůstává zachován v citlivých oblastech jako jsou daně, sociální zabezpečení, zahraniční politika, společná obrana, operativní policejní spolupráce, jazyková pravidla a otázka sídel institucí
  • podle Lisabonské smlouvy se změní způsob hlasování kvalifikovanou většinou v Radě ministrů od 1. listopadu 2014
  • kvalifikovanou většinu bude představovat 55 procent členských států, které reprezentují alespoň 65 procent obyvatel EU
  • do roku 2017 může kterákoli země požádat o hlasování systémem podle původní smlouvy z Nice
  • Lisabonská smlouva upouští od pilířové struktury, ale v některých oblastech zůstávají principy rozhodování stejné

 

Vývoj integrace v 50. a 60. letech 20. století

  • počátek 50. let minulého století znamenal spuštění praktických snah o zahájení integračního procesu
  • za první krok směřující k rozběhnutí praktického integračního procesu je možné považovat prohlášení francouzské vlády ze dne května 1950, jež se označuje podle tehdejšího francouzského ministra zahraničí jako Schumanova deklarace
  • francouzský návrh padl v Evropě na úrodnou půdu a 18. dubna 1951 byla šesti evropskými státy (Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí a Spolková republika Německo) podepsána tzv. Pařížská smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), jež vstoupila v platnost 27. července následujícího roku
  • hlavními cíli ESUO bylo přispívat k ekonomickému rozvoji, k růstu zaměstnanosti a životní úrovně členských států a k racionalizaci výroby, a to skrze společný trh, na němž by neplatila žádná diskriminační omezení jednotlivých států
  • nejvyšší institucí Evropského společenství uhlí a oceli se v praxi stal Vysoký úřad (na základě Schumanovy deklarace)
  • Římské smlouvy
    • 25. března 1957 byly podepsány (v platnost vstoupily 1. ledna 1958)
    • na základě těchto smluv došlo k vytvoření Evropského hospodářského společenstvíEuratomu (Evropské společenství pro atomovou energii)
    • jedním ze základních úkolů Evropského hospodářského společenství bylo vytvoření společného trhu, který měl přispět k posílení integračního procesu a pozitivních efektů z něho plynoucích
    • Euroatom se stal základní platformou pro mírové využití jaderné energie v západoevropských zemích
  • významnou změnou směrem k hlubší integraci však prošly v 60. letech orgány všech tří Společenství
  • dne 8. 4. 1965 byla podepsána tzv. Slučovací smlouva vytvářející jednotné orgány pro všechna Evropská společenství, která vstoupila v platnost 1. 7. 1967
  • druhá polovina 60. let přinesla konflikt mezi členskými státy ohledně rozhodování v tzv. otázkách národního zájmu, který byl urovnán tzv. Lucemburským kompromisem
    • ten v případech “velmi důležitých zájmů jedné nebo více členských zemí” stanovil vyloučení rozhodování většinového ve prospěch jednomyslnosti
  • k 1. červenci 1968 byla realizována celní unie mezi členskými státy EHS, čímž byl splněn další z cílů definovaných Římskými smlouvami

 

Vývoj integrace v 70. a 80. letech 20. století

  • 1. ledna 1973 se uskutečnilo první rozšíření Evropských společenství
  • novými členy se staly Dánsko, Irsko a Spojené království
  • zároveň toto rozšíření znamenalo přijetí dvou nových pravidel platných i pro budoucí rozšiřování:
    • povinnost nových členů přejmout principy Evropských společenství a dosud vydaných politických a právních aktů (v terminologii ES obecně zvaných acquis communautaire)
    • bezprostřední změny v institucích Společenství
  • v druhé polovině sedmdesátých let se Evropská společenství zaměřila především na posilování dosažené úrovně integračního procesu a rozvíjení některých dalších forem spolupráce, v reakci na vývoj ve světové ekonomice
  • významnou skutečností, reagující na rozpad světového finančního systému, se stalo vytvoření Evropského měnového systému (EMS), který byl spuštěn k  březnu 1979
  • na počátku roku 1981 se desátým členem Evropských společenství (ES) stalo Řecko, nejjižnější a nejchudší členská země Společenství
  • v roce 1986 vstoupilo do ES Španělsko a Portugalsko

 

  • v letech 1985 a 1986 byly přijaty i dva významné dokumenty týkající se dalšího vývoje integračního procesu:

Bílá kniha (1985)

  • o opatřeních k dokončení vnitřního trhu do roku 1992, která především identifikovala tři skupiny překážek bránících vytvoření vnitřního trhu:
    • fyzické– překážky bránící skutečně volnému pohybu zboží a osob
    • technické– existence různých technických standardů přispívající k roztříštěnosti trhu
    • daňové– různé systémy zdaňování, zejména různé sazby daně z přidané hodnoty

 

Jednotný evropský akt (1986)

  • který byl první významnou revizí Římských smluv a zároveň se stal legislativní základnou pro dokončení realizace vnitřního trhu.
  • mezi základní změny, které přinesl, lze zařadit následující:
    • Evropská rada se stala součástí institucionálního rámce Evropských společenství
    • EHS získalo nové kompetence v oblasti sociální politiky a posilování hospodářské a sociální soudržnosti v rámci jednotlivých členských států
    • koordinace na úrovni ES byla rozšířena o oblasti podpory výzkumu a technického rozvoje a o ochranu životního prostředí
    • bylo zdůrazněno sbližování hospodářských a měnových politik členských zemí, včetně úvah o realizaci hospodářské a měnové unie
    • objevily se snahy o formulaci společné zahraniční a bezpečnostní politiky

 

Tyto kroky k rozšíření spolupráce o nová témata již směřovaly k postupné komplexní přeměně dosavadních společenství v Evropskou unii.

 

Vývoj integračního procesu v 90. letech minulého století a na počátku 21. století

  • Na počátku 90. let se integrační proces dále výrazně prohloubil, především díky následujícím skutečnostem:
    • 1. 7. 1990 – byla spuštěna realizace prvního stádia Hospodářské a měnové unie
    • 7. února 1992 – byl v Maastrichtu podepsán text tzv. Maastrichtské smlouvy, která obsahovala i Smlouvu o vytvoření Evropské unie
    • 1. 1993 – byl spuštěn Vnitřní trh
  • od 1. 1. 1993 se tak v rámci integračního procesu realizují čtyři základní svobody:
    • volný pohyb zboží
    • volný pohyb osob
    • volný pohyb služeb
    • volný pohyb kapitálu
  • po dokončení jednotného vnitřního trhu se EU v druhé polovině 90. let plně soustředila na vytvoření hospodářské a měnové unie
  • další rozšíření EU se uskutečnilo k lednu 1995, kdy se členy EU staly Finsko, Rakousko a Švédsko
  • polovině 90. let byly zahájeny přípravy na reformu Evropské unie takovým způsobem, aby byla schopna svého dalšího rozšíření o země ze střední a východní Evropy
  • tyto snahy vyústily v přijetí tzv. Amsterdamské smlouvy, jež revidovala Smlouvu o EU i zakládací Římské smlouvy
  • Amsterdamská smlouva, která vstoupila v platnost 1. 5. 1999, přinesla především následující změny:
    • byl změněn systém členství v Evropské komisi
    • byl pozměněn systém hlasování v Radě Evropské unie
    • byl stanoven strop pro počet poslanců Evropského parlamentu
    • Evropská rada byla vybavena novými pravomocemi
    • byl posílen význam hlasování kvalifikovanou většinou
  • 1. ledna 1999 vznikla v elektronické podobě nová společná měna euro, která byla od 1. 1. 2002 zavedena i do fyzického oběhu
  • tímto krokem byl završen proces realizace hospodářské a měnové unie
  • v současné době se společná měna euro používá v 16 z 27 členských států Evropské unie
  • v únoru 2001 byla na summitu Evropské rady v Nice podepsána tzv. Smlouva z Nice, která otevřela dveře pro východní rozšíření Evropské unie
  • v 90. letech minulého století došlo v rámci integračního procesu k vytvoření vnitřního trhu
  • vybudování vnitřního trhu znamená volný pohyb osob v rámci členských států EU
  • 13. října 2002 učinila Evropská rada v Kodani jeden z nejvýznamnějších kroků v celém procesu evropského sjednocování
    • rozhodla se, že 1. května 2004 se k EU může připojit deset dalších zemí
    • Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko
  • smlouvy o přistoupení podepsané v Aténách 16. března 2003 umožňují, aby občané nových států volili a byli voleni v evropských parlamentních volbách za stejných podmínek jako jiní občané EU
  • 1. ledna 2007 proběhlo poslední rozšíření EU – Bulharsko a Rumunsko
  • počet členských států tak dosáhl 27
  • ve stejném roce také nejvyšší představitelé členských států podepsali Lisabonskou smlouvu, která má po neúspěchu Smlouvy o Ústavě pro Evropu zajistit efektivní fungování EU v budoucnu
  • 21. 12. 2007
    • Schengenský prostor se rozšířil o Českou republiku, Estonsko, Litvu, Lotyšsko, Maďarsko, Maltu, Polsko, Slovensko a Slovinsko

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *