Ekonomika veřejného sektoru – Ekonomie (VŠ)

Téma: Ekonomika veřejného sektoru

Předmět: Ekonomie

Zaslal(a): Michal

 

Veřejný sektor – realizují se veřejné statky, v zájmu zajištění blahobytu všech občanů

  • Ziskový – zdrojem financování – prodej statků na trhu za tržní cenu, subjekty – dosahování zisku
  • Neziskový – subjekty – přímé dosažení užitku (ne zisk)
    • Veřejný
    • Soukromý
    • Domácností

 

Struktura veřejného sektoru

Odvětví společenských potřeb

  • Nejstarší součást
  • Zabezpečuje statky kolektivní potřeby (uspokojuje potřebu organizovaného uspořádání společnosti, potřebu ochrany občanů a majetku, spravedlnosti, ochrany území)

 

Odvětví rozvoje člověka

  • Potřeba vzdělávání, estetických požitků, uchování a kultivace zdraví, pomoc druhým
  • Poručnické statky (spotřebu stát administrativně přikazuje – předpoklad rozvoje společnosti)

 

Odvětví poznání a informací

  • Věda a výzkum, uchování a distribuce informací, šíření informací

 

Odvětví technické infrastruktury

  • Přeprava osob a materiálu, využití energií, přenos informací, dodávky vody, sběr a likvidace odpadu
  • Investičně náročné, dlouhá doba vázanosti kapitálu => monopolizace trhu
  • Stát eliminuje tržní selhání

 

Odvětví soukromých statků

  • individuální potřeby – bydlení, výživa

 

Odvětví existenčních jistot

  • prostřednictvím účasti státu na trhu práce, sociální zabezpečení, ochrana životního prostředí

 

Rozsah veřejného sektoru

  • několik ukazatelů

RVS – podíl veřejných výdajů na hrubém domácím produktu

RSVS – lze porovnávat i mezinárodně, rozvoj jednotlivých resortů

EVV – Pružnost veřejných výdajů (relativní změna VV vyvolaná jednoprocentním zvýšením HDP)

 

  • rozsah lze hodnotit i podle vlivu na zaměstnanost a zajišťování pracovních důchodů
    • Podíl počtu pracovních sil ve VS na celkovém počtu pracovníků v národním hospodářství
    • Podíl příjmu pracovníků ve VS na celkových příjmech pracovníků v národním hospodářství

 

  • Další ukazatel: Rozsah kapitálu ve VS
    • Podíl základních fondů ve VS na celkových základních fondech v národním hospodářství

 

  • Velikost VS ovlivňují následující faktory:
    • Ekonomické (fáze eko. rozvoje, výkonnost ekonomiky, možnost přerozdělovacích procesů v ekonomice)
    • Historické a geopolitické (historický vývoj státu, poloha)
    • Demografické (změny struktury a velikosti populace)
    • Kulturně náboženské (charakter církve)
    • Politické

 

  • Teorie, objasňující růst VV a tedy i VS:
    • Wagnerův zákon
      • VS roste v důsledku ekonomického růstu, je doprovázen růstem důchodu => umožňuje vybrat více fin. prostředků na daních a financovat státní aktivity
    • Teorie prahových efektů
      • Růst VS je důsledkem krizových jevů (války, hosp. krize, katastrofy) a nutné obnovy země. Účel obnovy = vyšší daně, po skončení krize se daně, VV a rozsah VS nesnižují, pouze se mění struktura
    • Teorie státu blahobytu
      • Růst VS a VV je důsledkem snahy státu zajistit určitou životní úroveň

 

Ekonomické zdůvodnění existence VS

  • Potřeba eliminace tržních selhání
  • Představuje účast státu v národním hospodářství
  • Selhání = tržní výsledek není ekonomicky optimální, není efektivní
  • Efektivnost = z dostupných zdrojů se podaří získat maximální množství statků a maximální užitek
  • Ekonomika je efektivní = žádná její změna nemůže zlepšit jeden subjekt, aniž by zhoršila druhý => Paretova (alokační) efektivnsot
    • Mezní užitek MU = mezní náklady MC
    • Graficky – v bodě průniku křivek S a D
      • S = MC (cena, kterou musí výrobce dostat, aby vyrobil poslední kus)
      • D = MU (cena, kterou je spotřebitel ochoten zaplatit za poslední kus)
    • Blahobyt společnosti = souhrn přebytku výrobce a přebytku spotřebitele – v tomto případě maximální

 

  • Soukromé trhy nezajistí dosažení optima
    • Selhání konkurence – subjekty mohou ovlivnit výši ceny na trhu, cena pak není shodná s mezním příjmem, je vyšší
    • Informační asymetrie – významně se liší informace o určitém statku
    • Existence veřejných statků
    • Existence neúplných trhů – existuje poptávka, ale neexistuje nabídka (i když jsou spotřebitelé ochotni zaplatit cenu, která pokryje průměrné náklady)
    • Vznik externalit – trh nereaguje na vedlejší efekty výroby či spotřeby

 

Znaky veřejného sektoru

  • Veřejná správa (výkon státní správy a samosprávy)
  • Veřejná volna (kolektivní rozhodování)
  • Veřejné rozpočty (nástroje financování)
  • Veřejná kontrola (právo i povinnost kontrolovat veřejnou volbu a její důsledky)

 

Veřejná správa

  • Souhrn záměrných činností zabezpečovaných na jednotlivých vládních úrovních ve veřejném zájmu (zejména zajišťování veřejných statků a služeb)

 

  • Státní správa
    • Tvořena několika soustavami institucí, na vrcholu stojí soustava klíčových státních orgánů (zákonodárných, výkonných, soudních, kontrolních) a k nim příslušných institucí a úřadů (parlament, prezident, vláda, ČNB…)
    • Podřízena soustava ústředních orgánů – ministerstva, ústřední úřady (exekutivní politika, analytická a koncepční činnost, návrhy zákonů a předpisů)
    • Nejnižší – soustava územních orgánů státní správy (fin. úřady, úřady práce, soc. zabezpečení)

 

  • Samospráva
    • Dvě skupiny:
      • Subjekty zájmové a ostatní samosprávy (zájmová a profesní sdružení osob) – komory (architektů, notářská, agrární), vinařský fond
      • Samosprávné orgány – kraje a obce – obecní, městské úřady, magistráty
    • Rozdělení je výsledkem decentralizace (delegování pravomocí a odpovědností na nižší články stát. správy a na územ. Samosprávu) a dekoncentrace (přiblížení státní správy občanům – vnik orgánů státní i územní samosprávy)

 

Veřejná volba

  • Ve VS je působení tržního mechanismu nahrazeno politickým rozhodnutím (výsledek kolektivního rozhodnutí)
  • Založena na voličských hlasech!
  • Předmět: veřejný zájem
  • Dochází k vyjednávání mezi subjekty (voliči, politici, zájmové skupiny, byrokracie) podle pravidel, v rámci politického trhu (způsob formulace nabídky a poptávky veřejných statků)
  • Politici = nabídka, voliči = poptávka, zájmové skupiny – ovlivňují, byrokracie (státní úředníci) – maximalizace vlastního rozpočtu

 

  • 2 formy veřejné volby
    • Forma přímé demokracie
      • Rozhodování se účastní každý občan, který má volební právo (zřídka, nákladná a zdlouhavá)
    • Forma reprezentativní byrokracie
      • Hlasují zvolení zástupci
      • Menší počet rozhodovatelů – ekonomicky a časově výhodnější
      • 2 fáze rozhodovacího procesu:
        • Občané projeví preference k zástupcům => agregace preferencí => soubor zvolených zástupců
        • Zástupci projeví preference k určitému opatření => agregace preferencí =>rozhodnutí o daném opatření

 

  • Úkoly veřejné volby:
    • Podpořit voliče v projevení preferencí
      • Obtížné zjistit preference voličů (nemusí chtít, nebo není schopen)
    • Sladit individuální preference, aby vyústily do kolektivního rozhodnutí
      • Rozdílné individuální preference => agregovat (zvolit pravidlo) => kolektivní rozhodnutí

 

  • Volební pravidla:
    • Pravidlo jednomyslné shody (koncesu)
      • Opatření přijatou pouze, pokud s ním souhlasí všichni zúčastnění voliči
      • Časová a finanční náročnost
    • Pravidlo většiny
      • Poměrně rychlé, eliminuje možnost vydírání jedincem
      • většina může schválit něco, co poškodí menšinu (až tyranie menšiny)
      • Pravidlo prosté většiny
        • Nadpoloviční většina hlasů
      • Pravidlo relativní většiny
        • Varianta, která získá poměrně nejvíc hlasů
      • Pravidlo kvantifikované většiny
        • Předem definovaná většina hlasů
      • Condorcetovo kritérium
        • Voliči párově porovnávají veškeré varianty, vítěz – prostá většina
        • + úplnost v zachycení preferencí
        • – hlasovací paradox
      • Bordovo pravidlo
        • Voliči rozdělují variantám disponibilní body (neguje hlasovací paradox)
      • Pluralitní hlasování
        • Řadí jednotlivé návrhy podle preferencí, vítězí varianta, která se nejčastěji umístila první (eliminace hlasovacího paradoxu)
      • Hlasování na základě váženého pořadí
        • Jednotlivým preferencím je přiřazena váha => uspořádání variant => zisky bodů (vážený součet)

 

  • Hlasovací paradox
    • Při využití Condorcetova pravidla
    • 2 vrcholová preference (preferuje dvě krajní varianty před prostřední)

 

  • Logrolling
    • Politické smlouvání (zákulisní jednání rozhodovatelů) – obchodování s hlasy (jednotlivé strany maximalizují svůj užitek)

 

  • Volič medián
    • Rozděluje lichý soubor voličů na dvě stejně velké skupiny
    • Výsledné rozhodnutí odpovídá jeho preferencím (dominantní role)

 

Veřejné statky

  • Ekonomické statky, které poskytuje veřejný sektor
  • Nemůže je zabezpečit trh, při alokaci zdrojů na jejich výrobu nefunguje tržní mechanismus
  • Není naplněna podmínka alokační efektivnosti – MU jednotlivých spotřebitelů si nejsou rovny, zároveň NEPLATÍ MU=MC !
  • Příčina = spotřebovávané množství je pro všechny stejné
  • Spotřebitel veřejných statků = quantity-taker = přejímá množství, které spotřebovává
  • Předpoklad, že ochota zaplatit za jednotku statku je pro jednotlivé spotřebitele odlišná
  • Rovnovážná cena na trhu = suma cen, které by byli ochotni všichni spotřebitelé zaplatit za jednotku statku
  • MU spotřebitele < MC na výrobu
  • 2 charakteristiky veřejných statků:
    • Nedělitelnost spotřeby (nerivalitní)
      • Všichni spotřebovávají stejné množství statku, celkový objem není možné rozdělit mezi jednotlivé spotřebitele
      • Spotřeba jednoho nesnižuje spotřebu dalších
      • MC spotřeby = 0, MC na produkci = konstantní
    • Nevyloučitelnost spotřeby
      • Nikomu nelze bránit ve spotřebě (technicky neproveditelné nebo příliš nákladné
      • Černý pasažér => může se stát, že statek nebude nikdo poskytovat
    • Statky splňující obě vlastnosti jsou označovány jako čisté veřejné statky (jen jedna = smíšené)
    • Volný statek – řeka, vzduch,
    • Soukromý statek – nesplňuje podmínky veřejného

 

Fiskální decentralizace

  • Veřejný sektor je rozvrstven na řadu právních úrovní (2 základní úrovně – 1. ústřední vláda 2. územní samospráva)
  • Důvod decentralizace – omezený geografický dosah prospěchu z veřejných statků, relativně vysoké náklady na rozhodování plně centralizovaného systému
  • Charakteristika vztahů mezi úrovněmi
    • Optimální rozdělení pravomocí a odpovědnosti
    • Optimální rozdělení veřejných příjmů do jednotlivých rozpočtů, určitá míra decentralizace finančních prostředků, fiskální decentralizace
    • Částečné zohlednění zájmů a preferencí územní samosprávy
    • Částečná autonomie v rozhodování územní samosprávy, posílení zpětné vazby voličů a zkvalitnění veřejné a občanské kontroly
    • Součinnost územní samosprávy s orgány státu a oboustranný tok informací
    • Určitý stupeň kontroly nižších vládních úrovní a jednotlivých úrovní územní samosprávy ze strany ústřední vlády
    • Pomoc ze strany ústřední vlády
  • Několik modelů fiskálního federalismu:
    • Vertikální model
      • Centralizovaný
        • Nízká míra soběstačnosti nižších vládních úrovní
        • Soběstačný je pouze vládní rozpočet
        • Finanční vztahy po vertikální ose – hl. nástroj = dotace (zejména účelové)
      • Decentralizovaný
        • Úplná finanční samostatnost nižších vládních úrovní a jednotlivých stupňů územní samosprávy
        • Bez dotací – jednotlivé rozpočty mají dost vysoké příjmy (pokrývají náklady)
        • V praxi se nevyužívá => vyšší daňové zatížení (soběstačnost v daném roce kolísá)
      • Kombinovaný
        • Každá úroveň má charakterizované vlastní příjmy (nižší úrovně zpravidla menší), v případě potřeby dotace => zmírňuje nerovný daňový výnos v jednotlivých regionech
      • Horizontální model
        • Vztahy mezi rozpočty na stejné linii (např. mezi kraji, obcemi)
        • Bohatší -> dotace chudšímu (princip solidarity)

 

Finanční systém na úrovni územní samosprávy

  • Rozpočet + mimorozpočtové fondy
  • Principy:
    • Hospodaření podle ročního rozpočtu
    • Vytváření mimorozpočtových fondů v omezené míře (nerozmělňovat omezené fin. prostředky do fondů)
    • Konzistence finančního systému územní samosprávy s veřejnými funkcemi
    • Stabilita pravidel hospodaření v delším časovém horizontu
    • Administrativní nenáročnost finančního systému
  • Územní rozpočet
    • Základní prvek, decentralizovaný peněžní fond, který se tvoří, rozděluje a používá na principu nenávratnosti, nedobrovolnosti a neekvivalence
    • Důležitým rozpočtovým plánem, na základě kterého se hospodaří
    • Nástroj realizace regionální politiky
    • Rozpočtové období je shodné se zbytkem rozpočtové soustavy – 1 rok
  • Příjmy a výdaje rozpočtu obce
    • Příjmy
    • Běžné
      • Daňové
        • Svěřené (výlučné) daně
          • Vybírány podle celostátně platných daňových zákonů (výnos přímo do rozpočtů obcí) – ČR daň z nemovitosti
        • Sdílené daně
          • Vybírány celostátně, do rozpočtu obcí pouze část – ČR DPFO, DPPO, DPH
        • Manipulační daně/Místní poplatky
          • Mohou využívat obce na svém území – ČR = místní poplatky
          • Rozhoduje o nich obec, na financování lokálních veřejných statků
          • Např. poplatek ze psů, vstupného, za užívání veřejného prostranství, z ubytovaví kapacity,
        • Správní poplatky
          • Příjmy z vlastní správní činnosti obce (za výpis z matriky, za vydání dokladů)
    • Nedaňové
      • Poplatky za služby
      • Příjmy z pronájmu majetku
      • Příjmy od právnických osob
      • Zisk obecních podnikatelů
      • Dividendy z akcií, přijaté úroky
    • Dotace
      • Transfery neúčelové
      • Transfery účelové
      • dále můžeme dělit na –
      • Běžné (na potřeby které samospráva vykonává na základě přenesené působnosti)
      • Kapitálové (nepravidelné, na určité investice)
    • Kapitálové
      • Z prodeje majetku, akcií, majetkových podílů, přijaté kapitálové dotace, přijaté splátky půjček
    • Návratné příjmy obce
      • Úvěr od peněžního ústavu
      • Příjmy z emise obligací
      • Návratné půjčky a finanční výpomoci od jiných subjektů
    • Výdaje
      • Běžné (neinvestiční)
        • Platy zaměstnanců, pojistné, energie, materiál, pokuty, nájemné …
      • Kapitálové (investiční)
        • Pořízení DHM/DNM, nákup cenných papírů, poskytnuté kapitálové dotace, investiční půjčky

 

  • Mimorozpočtové fondy
    • Fond rezerv a rozvoje (ze přebytků rozpočtového hospodaření, není přísně účelový)
    • Účelové fondy (jsou zřizovány na základě rozhodnutí voleného orgánu – zastupitelstvo)
      • Bytový fond
      • Památkový fond

 

Veřejné výdaje a jejich efektivnost

  • Tok finančních prostředků, které jsou alokovány na realizaci různých funkcí státu
  • Významná kategorie – dotace (cílené transfery, poskytnuté za účelem)
  • Zabezpečení výdajových potřeb státu – výdajové programy a projekty
    • Vstupy – v peněžních jednotkách (náklady na realizaci + oportunity cost)
      • Náklady
        • Hmotné/nehmotné
        • Explicitní (skutečné)/implicitní (OC)
      • Metody pro stanovení výše nákladů
        • Průmyslově inženýrská
          • Vymezení subnákladů na základě ohodnocení jednotlivých dekomponovaných činností
        • Parametrického odhadu nákladů
          • Vychází z expertního odhadu nákladů, studia katalogových cem, znalosti již realizovaných programů
          • Stanovuje proměnné a odhaduje parametry => nákladová fce
        • Analogického odhadu nákladů
          • Odhad nákladů, dle analogické, již realizované, varianty
    • Výstupy (efekty)
      • Užitky
        • Hmotné/nehmotné
        • Kvantitativní/kvalitativní
        • Přímé (vyplývá ze stanovených cílů)/nepřímé (vedlejší produkt)
        • Vymezení – technika expertních výpovědí / matematické modelování
    • Hodnocení efektivnosti výdajových programů
      • Pro potřeby soukromého (využívají se i ve veřejném)
        • ČSH – čistá současná hodnota
        • VVP – vnitřní výnosové procento
        • IV – index výnosnosti
        • DN – doba návratnosti
      • Pro potřeby veřejného
        • Metoda minimalizace nákladů
        • Analýzy nákladů a přínosů
        • Analýza efektivnosti nákladů
        • Analýza užitečnosti nákladů

 

Obecné finanční metody

ČSH

  • Rozdíl mezi současnou hodnotou očekávaných zisků (příjmy – výdaje v jednotlivých letech) a současnou hodnotou původních (investičních)

 

VVP

  • Nalezení takové diskontní sazby, při které je ČSH programu nulová
  • Mělo by být minimálně rovno požadované výnosnosti programu

 

IV

  • Podíl sumy současné hodnoty čistých efektů z programu a současné hodnoty původních výdajů na program (přijatelný – IV > 1)

 

DN

  • Období, za které čisté efekty z programu uhradí původní výdaje na program
  • Podíl původních výdajů a průměrných ročních čistých efektů programu
  • Pro přijetí – doba by neměla přesáhnout životnost programu

 

Nákladově užitkové metody

Metoda minimalizace nákladů

  • Pouze, pokud nemá smysl měřit výstupy (předpokládá se, že jsou shodné)
  • Kritériem pouze minimalizace nákladů

 

Analýza efektivnosti nákladů

  • Pokud není možné kvantifikovat výstupy v peněžních jednotkách
  • Kvantifikace je provedena pomocí naturálních jednotek
  • Vstupy jsou měřeny hodnotovými jednotkami
  • Nebere potaz pouze minimalizace, ale také naturální efektivnost nákladů
  • Ukazatel měrné náročnosti SK
  • Podmínka – homogenita naturálních výstupů

 

Analýza užitečnosti nákladů

  • U alternativ s mnoha výstupy, které jsou dílčími složkami celkové užitečnosti
  • Sledování a porovnávání vstupů a výstupů
  • Náklady – hodnoty, výstupy – užitečnost
  • Zdravotní programy

 

Analýzy nákladů a přínosů (CBA)

  • Min náklady (B) max výstupy (C) (peněžní jednotky)
  • B/C > 1 = přínosná
  • B – B >= 0
  • Faktor času – diskontování
  • Dva druhy CBA:
    • Užší CBA: pouze přímé náklady a užitky cílové skupiny
    • Širší CBA: + společenské (nepřímé) náklady a přínosy

 

Vícekriteriální metody

  • Bodovací metoda (body, váhy)
  • Párové srovnávání variant
    • Uspořádáme kritéria podle důležitosti
    • Následně vybíráme varianty, které dosahují maximální hodnoty podle nejvýznamnějšího kritéria

 

Výběr výdajových programů a projektů

  • Není podmíněn pouze hlediskem efektivnosti, ale rovněž dostupností fin. zdrojů
  • Které programy realizovat (na které mám), tak aby se maximalizoval užitek
  • 4 pravidla:
    • Poměru užitku a nákladů
      • Seřadí se podle poměru užitků a nákladů, vybírají se postupně, dokud finance nevyčerpáme
    • Čistého přínosu
    • Hospodárnosti
      • Podle současné hodnoty nákladů
    • Minimalizace nespotřebovaných zdrojů
      • Snaha plně vyčerpat rozpočtové omezení, pouze programy s B/C >1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *