👤Neil Postman
📖Děj knihy
Neil Postman ve své knize Zábava k smrti analyzuje proměnu veřejného diskurzu a jeho úpadek v důsledku dominance televizního média. Autor sleduje vývoj komunikace od kultury založené na tištěném slovu k té, která je formována obrazem. Tvrdí, že převažující forma média zásadně ovlivňuje způsob, jakým vnímáme svět, jak myslíme a jaké argumenty považujeme za přesvědčivé.
Postman začíná srovnáním dvou dystopií: Orwellova 1984 a Huxleyova Konec civilizace. Zatímco Orwell se obával cenzury a potlačování informací, Huxley se bál, že se utopíme v záplavě irelevantních informací a zábavy, až ztratíme schopnost kriticky myslet. Postman argumentuje, že Huxleyova vize se stává realitou. Televize podle něj transformuje veškerý obsah, ať už jde o zprávy, náboženství, vzdělávání či politiku, do formy zábavy. Tím se rozmělňuje vážnost a hloubka těchto témat a ztrácíme schopnost rozlišovat mezi důležitým a triviálním.
Postman se detailně věnuje vlivu tištěného slova na utváření americké kultury v 18. a 19. století. Poukazuje na to, že tehdejší veřejný diskurz byl komplexní, racionální a založený na argumentaci. Lidé byli zvyklí číst dlouhé texty a byli schopni se soustředit na složité myšlenky. Politické debaty byly intelektuálně náročné a od politiků se očekávalo, že budou prezentovat promyšlené argumenty.
S příchodem telegrafu se začal měnit způsob šíření informací. Telegraf umožnil rychlý přenos zpráv na velké vzdálenosti, ale zároveň vedl k fragmentaci a dekontextualizaci informací. Zprávy se staly krátkými a povrchními, důraz se kladl na senzacechtivost. Fotografie dále posílily vizuální aspekt komunikace a připravily půdu pro nástup televize.
Televize podle Postmana dovršila tento proces. Její podstatou je obraz, který je emotivnější a bezprostřednější než slovo. Televize preferuje krátkost, jednoduchost a zábavnost. Vše se musí podřídit základnímu požadavku: udržet divákovu pozornost. Zprávy se stávají sledom krátkých, nesouvisejících segmentů, prokládaných reklamou a zábavnými vstupy. Politici jsou hodnoceni spíše podle svého vzhledu a vystupování než podle obsahu svých projevů. Vzdělávací pořady se snaží být zábavné, čímž se snižuje jejich informační hodnota. I náboženství se v televizi transformuje do podoby show.
Postman kritizuje také vliv televize na vzdělávání. Děti jsou od mala vystavovány proudu obrazové informace, což negativně ovlivňuje jejich schopnost soustředění a kritického myšlení. Zvykají si na pasivní konzumaci informací a ztrácí zájem o čtení a studium.
Autor poukazuje na to, že televize proměnila veřejný diskurz v nekonečnou show, kde se stírání hranice mezi realitou a fikcí, mezi důležitým a nedůležitým. Ztrácíme schopnost vést seriózní diskusi o závažných problémech a naše společnost se stává povrchní a infantilní.
Postman nenabízí jednoduchá řešení. Upozorňuje na to, že technologie samy o sobě nejsou ani dobré ani špatné, záleží na tom, jak je používáme. Apeluje na to, abychom si uvědomili nebezpečí plynoucí z dominance obrazové kultury a snažili se obnovit význam tištěného slova a racionálního diskurzu. Důležité je podle něj rozvíjet mediální gramotnost a kritické myšlení, abychom se nedali manipulovat mediálními sděleními.
Postman varuje před tím, že pokud se nám nepodaří ovládnout vliv televize a jiných zábavních médií, hrozí nám, že se Huxleyova dystopie stane skutečností. Ztratíme schopnost kriticky myslet, rozlišovat pravdu od lži a naše společnost se zhroutí pod tíhou vlastní frivolity. Klíčem k záchraně je podle Postmana vědomé a kritické přistupování k médiím a snaha o obnovu racionálního diskurzu.
👥 Postavy v díle
V knize Zábava k smrti Neil Postman nepracuje s fiktivními postavami v tradičním narativním smyslu. Spíše analyzuje vliv médií na kulturu a myšlení a v tomto kontextu zmiňuje historické postavy, filozofické směry a kulturní fenomény. Proto nelze poskytnout charakteristiky postav v běžném pojetí. ⯀ Aldous Huxley: Postman ho představuje jako vizionáře, který se v knize Brave New World obával světa, kde by pravda byla utopena v záplavě irelevantních informací, kde by kultura byla degradována zábavou a kde by se lidé stali pasivními konzumenty. Jeho obavy kontrastuje s vizí George Orwella. ⯀ George Orwell: Postman ho uvádí jako autora 1984, který se obával světa cenzury a potlačení informací. Jeho dystopická vize se liší od Huxleyovy v tom, že Orwell předpokládal totalitní režim kontrolující přístup k informacím, zatímco Huxley se obával, že se informace samy stanou bezcenné. ⯀ ⯀ ⯀ ⯀ ⯀
Tento materiál nám zaslal(a) Bohdana a jeho správnost nebyla kontrolována. Ověřené materiály najdete například na stránkách níže: