👤Petra Hůlová
📖Děj knihy
Kniha Paměť mojí babičce vypráví příběh Dory, mladé ženy, která se po smrti své babičky vydává na cestu do Mongolska, aby splnila její poslední přání – rozptýlit její popel v rodné zemi. Dora o babičce, přezdívané Ba, ví jen málo. Ba byla tajemná žena, která se jen zřídka otevírala o své minulosti, a tak Dora doufá, že cesta do Mongolska jí pomůže babičku lépe poznat a pochopit.
Cesta do Mongolska se pro Doru stává nejenom fyzickou, ale i emoční a duchovní poutí. Prostřednictvím setkání s rozmanitými lidmi, s odlišnou kulturou a s drsnou, ale krásnou mongolskou krajinou, se Dora postupně dozvídá střípky z babiččina života. Tyto střípky se skládají do mozaiky, která odkrývá Ba coby mladou dívku, nuceně provdanou za mnohem staršího muže, a posléze ženu bojující o přežití v těžkých podmínkách kolektivizace a politických represí.
Dora zjišťuje, že Ba prožila dětství v tradiční kočovné rodině, hluboce spjaté s přírodou a duchovními tradicemi. Po nuceném usazení a sňatku se však Ba musela přizpůsobit novému způsobu života, který byl v rozporu s jejími hodnotami. Její vzdor a snaha udržet si svou identitu ji vedly k různým formám odporu, které měly často tragické následky.
Postupně Dora odhaluje, jak Ba ztratila svou první lásku, jak byla svědkem perzekuce šamanů a jak se sama musela vypořádat s bolestí a ztrátou. Během cesty se Doru zmocňují pocity viny, že se o babičku dostatečně nezajímala, a že jí nevěnovala dostatek pozornosti, když ještě žila. Cítí se provinile, že o Ba vlastně skoro nic neví.
Dora se v Mongolsku setkává s Nomou, mladou Mongolskou, která se stane její průvodkyní a překladatelkou. Noma pomáhá Doře zorientovat se v neznámém prostředí a v mongolské kultuře. Mezi ženami vzniká poutu přátelství, a Noma se pro Doru stává důležitou oporou na její cestě. Noma Doru seznamuje s místními tradicemi a zvyky, a pomáhá jí porozumět babiččiným kořenům.
Cesta do Mongolska je pro Doru plná překvapení a nečekaných zvratů. Potkává se s lidmi, kteří Ba znali, a kteří jí vypráví příběhy, které Dora nikdy neslyšela. Postupně se dozvídá o Ba statečnosti, odhodlání a síle, s jakou čelila nepřízni osudu. Dora se setkává i s Ba vzdálenými příbuznými, kteří ji přijmou s otevřenou náručí a sdílejí s ní vzpomínky na babičku.
Putování po Mongolsku se pro Doru stává nejenom hledáním babiččiny minulosti, ale i hledáním sebe sama. Dora si uvědomuje, že i ona sama nese v sobě kus mongolské krve a že její babička, i když o ní mnoho nevěděla, byla důležitou součástí její identity. Cesta jí pomáhá lépe porozumět sobě i svým kořenům.
Nakonec Dora dorazí na místo, kde má rozptýlit babiččin popel. Tento akt se pro ni stává symbolickým uzavřením kruhu a smířením s babiččinou smrtí. Dora si uvědomuje, že i když Ba fyzicky odešla, její duch a památka v ní navždy zůstane. Cesta do Mongolska pro Doru představuje nejenom splnění babiččina posledního přání, ale i začátek nové kapitoly v jejím vlastním životě. Dora se vrací domů s pocitem klidu a smíření, s vědomím, že babičku konečně poznala a pochopila.
👥 Postavy v díle
Babička (Božena): Silná, nezávislá žena, rolnice, vášnivá kuchařka, miluje svou rodinu, ale je i kritická a sarkastická. Vypráví příběhy ze svého života, které jsou plné humoru i tragiky. Má komplikovaný vztah s dcerou, matkou vypravěčky. ⯀ Matka (Hana): Dcera babičky, vzdělaná žena žijící v Praze. Je ambivalentní ve svém vztahu k matce, obdivuje ji i se jí vzpírá. Snaží se vymanit z rodinného dědictví, zároveň ji tíží. Je matkou vypravěčky. ⯀ Vypravěčka: Vnučka babičky, dcera matky. Reflektuje vztahy mezi ženami v rodině, snaží se porozumět minulosti a propojit ji s přítomností. Její pohled je subjektivní a plný emocí. ⯀ Dědeček: Manžel babičky, méně výrazná postava. Pracovitý, tichý, babička ho popisuje s láskou, ale i s ironií. ⯀ ⯀ ⯀ ⯀
Tento materiál nám zaslal(a) Eliška a jeho správnost nebyla kontrolována. Ověřené materiály najdete například na stránkách níže: