👤Arnošt Goldflam
📖Děj knihy
Starý Arnošt sedí u sebe doma a vzpomíná. Jeho byt je plný haraburdí a vzpomínek na minulost. Zdi zdobí obrazy a fotografie, police se prohýbají pod tíhou knih a starožitností. Všude se povalují papíry, zápisníky a různé drobnosti, které Arnošt během let nashromáždil.
Arnošt začne vzpomínat na své dětství, které strávil v malém městečku. Vypráví o svých rodičích, o svém bratrovi a o kamarádech z dětství. Vzpomíná na hry, které hrávali, na lumpárny, které prováděli, a na první lásky. Jeho vyprávění je plné humoru i nostalgie.
Postupně se Arnoštovy vzpomínky přesouvají do doby dospívání a mládí. Vypráví o studiích, o prvních zaměstnáních, o setkáních s inspirativními lidmi. Vzpomíná na své cesty do zahraničí, na zážitky z koncertů a divadelních představení. V jeho vyprávění se objevují i tragické momenty, jako například smrt jeho rodičů.
Arnošt se ve svých vzpomínkách vrací i ke svým milostným vztahům. Vypráví o ženách, které miloval, o zklamáních i šťastných chvílích. Jeho vyprávění je plné citu i upřímnosti.
Prostřednictvím Arnoštových vzpomínek se divák dozvídá i o politických a společenských událostech, které formovaly jeho život. Arnošt vzpomíná na dobu totality, na sametovou revoluci a na následné změny ve společnosti. Jeho pohled na tyto události je kritický i humorný zároveň.
V průběhu vyprávění se Arnoštův byt postupně mění. Zdi se zbavují haraburdí, police se vyprazdňují, papíry mizí. Arnošt se jakoby zbavuje své minulosti, aby se mohl posunout dál.
Na konci hry se Arnošt ocitá v prázdném bytě. Je to symbolické vyjádření jeho vnitřního stavu. Arnošt se vyrovnal se svou minulostí a je připraven na novou etapu svého života. Neví, co ho čeká, ale je plný naděje a optimismu.
Arnošt se v závěru obrací přímo k divákům a klade jim otázky o smyslu života, o hodnotách a o tom, co je v životě důležité. Nechává diváky, aby si na tyto otázky sami odpověděli. Hra končí otevřeným koncem, který dává prostor pro úvahy a interpretace.
Arnoštovo vyprávění je protkáno humorem, ironií a sebeironií. Zároveň je však plné lidskosti, moudrosti a pochopení pro lidské slabosti. Arnošt je postava, se kterou se divák snadno ztotožní. Jeho příběh je příběhem každého z nás. Je to příběh o hledání smyslu života, o lásce, o ztrátách a o naději.
Hra je postavena na monologu Arnošta. Jeho vyprávění je živé a dynamické, plné vtipných historek a postřehů. Arnošt se během svého monologu několikrát převléká do různých kostýmů, které symbolizují různé etapy jeho života. Tyto kostýmy dodávají hře vizuální atraktivitu a zároveň pomáhají divákům lépe se orientovat v Arnoštově vyprávění.
Celý děj se odehrává v Arnoštově bytě. Byt je metaforou Arnoštova vnitřního světa. Je to místo, kde se Arnošt cítí bezpečně, kde může být sám sebou. Zároveň je to ale i místo, kde se Arnošt konfrontuje se svou minulostí, se svými strachy a s nevyřešenými otázkami.
Arnoštova cesta od přeplněného bytu k prázdnému prostoru symbolizuje jeho vnitřní proměnu. Arnošt se zbavuje zátěže minulosti a otevírá se novým možnostem. Konec hry je otevřený a dává divákům prostor pro vlastní úvahy o smyslu života.
Hra je oslavou lidského života se všemi jeho radostmi i starostmi. Je to hra o tom, že život je dar, který bychom si měli vážit. Je to hra, která diváka nutí k zamyšlení nad sebou samým a nad svým místem ve světě. Arnošt Goldflam ve své hře Doma vytvořil hluboké a zároveň zábavné dílo, které osloví diváky všech generací.
👥 Postavy v díle
Otec: Muž středního věku, melancholický, vzpomíná na minulost, cítí se ztracený v současnosti, touží po domově, který už neexistuje. ⯀ Matka: Starší žena, pragmatická, snaží se udržet rodinu pohromadě, rezignovaná na současnou situaci, lpí na vzpomínkách. ⯀ Syn: Mladý muž, rebelující, hledá vlastní identitu, odmítá minulost, touží po změně, nechápe otcovo lpění na starých časech. ⯀ Dcera: Mladá žena, snivá, romantická, utíká se do fantazijního světa, hledá únik z reality, nekomunikativní. ⯀ ⯀ ⯀ ⯀
Tento materiál nám zaslal(a) Eliška a jeho správnost nebyla kontrolována. Ověřené materiály najdete například na stránkách níže: