👤Erasmus Rotterdamský
📖Děj knihy
Chvála bláznovství je satirické dílo, kde se sama Bláznivost ujímá slova a s ironickým nadhledem pronáší chvalozpěv na sebe a svou roli v lidském životě. Představuje se jako dcera Pluta, boha bohatství, a Mládí, vychována Opilostí a Zapomnětlivostí. S hrdostí prohlašuje, že je zdrojem veškeré radosti a štěstí v životě a bez ní by byl svět nudný a šedivý.
Bláznivost začíná svou řeč obhajobou sebe sama a svého vlivu na lidstvo. Tvrdí, že bez špetky bláznovství by neexistovala láska, přátelství ani manželství. Děti, díky své nevinné bláznivosti, přinášejí rodičům radost a starají se o ně ve stáří. Bláznivost je pro ni synonymem pro optimismus, naději a schopnost radovat se z maličkostí.
Postupně se Bláznivost zaměřuje na kritiku různých lidských nešvarů a společenských vrstev. S ironií popisuje samolibé učence, zahlcené svými knihami a teoriemi, kteří žijí ve svém vlastním světě a nemají ponětí o realitě. Zesměšňuje gramatiky, rétory a filozofy lpící na detailech a ztrácící se v abstraktních úvahách. Posmívá se také pověrčivosti a falešné zbožnosti, ostře kritizuje zneužívání náboženství a pokrytectví církve, zejména mnichů a duchovních. V jejím podání jsou to často chamtiví, mocichtiví a pokrytečtí lidé, schovávající se za roucho zbožnosti.
Bláznivost nešetří ani panovníky a šlechtu, které kritizuje pro jejich aroganci, marnivost a válečnictví. Sarkasticky líčí dvorní život plný intrik, lží a přetvářky. Poukazuje na absurditu válek a na to, jak snadno se panovníci nechávají strhnout k násilí.
Svou kritiku rozšiřuje na všechny společenské vrstvy. Zesměšňuje obchodníky, právníky, lékaře – každého, kdo se podle ní snaží získat výhody na úkor druhých. Poukazuje na lidskou marnivost, touhu po bohatství a moci, které považuje za hlavní hybatele lidského konání.
V závěrečné části své řeči se Bláznivost obrací k tématu křesťanství a zbožnosti. Zde se její ironie stává jemnější a promlouvá o skutečné, niterné zbožnosti, která je opakem formálního náboženství. Chválí prostotu a upřímnost víry, inspiraci bláznivou láskou k Bohu a křesťanskou pokoru, která se vzdává vlastní moudrosti a přijímá boží bláznovství. Popisuje stav křesťanské blaženosti, která se podobá stavu bláznovství – odpoutání se od světských starostí, radost z prostého života a důvěra v Boží prozřetelnost. Poukazuje na to, že pravá moudrost spočívá v uznání vlastní omezenosti a odevzdání se do Božích rukou.
Bláznivost tak paradoxně dochází k závěru, že pravé štěstí a naplnění života lze nalézt pouze skrze jakousi „svatou bláznivost“, která se zříká světské moudrosti a přijímá bláznovství víry. Tento paradox je klíčem k pochopení celého díla. Bláznivost v Erasmově podání není jenom pošetilost a lehkomyslnost, ale také určitý druh nadhledu, osvobození se od konvencí a přijetí života takového, jaký je, s veškerou jeho absurditou a paradoxností. Je to cesta k nalezení pravé moudrosti, která se skrývá za zdánlivou bláznivostí.
👥 Postavy v díle
Bláznovství (Moria): Personifikace bláznovství, hlavní mluvčí a vypravěčka. Vystupuje sebevědomě, ironicky a s nadhledem. Chválí sama sebe a zdůrazňuje svou nezbytnost pro lidský život a štěstí. Její projev je plný paradoxů a vtipu, kterým odhaluje lidskou pošetilost a pokrytectví. ⯀ Filozofové: Představují akademickou učenost a lpění na dogmatech. Jsou terčem satiry pro svou odtrženost od reality a neschopnost dosáhnout skutečné moudrosti. Erasmus je vykresluje jako suchopárné, domýšlivé a často zmatené. ⯀ Teologové: Jsou kritizováni pro svou lpění na formálních rituálech a dogmatech, zapomínají na skutečnou podstatu křesťanské víry. Jsou zobrazeni jako pokrytci, kteří se více starají o moc a vliv než o duchovní hodnoty. ⯀ Mniši: Terčem kritiky je jejich lpění na vnějších projevech zbožnosti a mechanické dodržování pravidel bez skutečného pochopení. Erasmus kritizuje jejich pověrčivost a ignorování skutečných problémů. ⯀ Panovníci a šlechta: Jsou satirizováni pro svou aroganci, marnivost a touhu po moci. Erasmus zdůrazňuje jejich hloupost a neschopnost vládnout spravedlivě. ⯀ Ženatí muži a ženy: Manželství je popsáno jako zdroj mnoha trápení a absurdních situací. Erasmus ironicky vykresluje stereotypy mužské a ženské povahy a poukazuje na komičnost vzájemného nepochopení. ⯀ Gramatikové: Symbolizují lpění na formě a pravidlech bez skutečného porozumění. Jsou kritizováni pro svou pedantnost a neschopnost ocenit krásu jazyka. ⯀
Tento materiál nám zaslal(a) Radka a jeho správnost nebyla kontrolována. Ověřené materiály najdete například na stránkách níže: