👤Iuvenalis
📖Děj knihy
Juvenalovy satiry, sbírka šestnácti básní, nabízejí satirický a často hořký pohled na římskou společnost. První satira hned úvodem představuje Juvenalovu motivaci k psaní – všudypřítomná neřest a hloupost, které ho obklopují. Kritizuje bohaté a mocné, jejich aroganci, rozmařilost a beztrestnost. Stěžuje si na deklamace básníků, které nikoho nezajímají, a na všudypřítomnou korupci.
Druhá satira se zaměřuje na pokrytectví mužů, kteří odsuzují homosexualitu, ale sami se jí tajně oddávají. Kritizuje falešnou morálku a zdůrazňuje propast mezi slovy a činy. Zesměšňuje efeminizované muže a jejich pokrytecké chování.
Třetí satira, snad nejznámější, líčí Umbriciovo rozhodnutí opustit Řím, zahlcený hlukem, špínou, nebezpečím a náporem cizinců. Detailně popisuje nepříjemnosti života ve velkoměstě, od přeplněných ulic a nočních rvaček po nebezpečí zřícení domů. Umbricius se stěhuje do venkovské samoty, pryč od zkaženosti hlavního města.
Čtvrtá satira paroduje schůzi Domitianovy rady, která se věnuje absurdně banálnímu problému – jak připravit obří rybu. Satira zesměšňuje císařskou moc a její zneužívání pro osobní rozmary.
Pátá satira popisuje ponižující pozici chudých klientů, kteří jsou nuceni snášet aroganci a pohrdání bohatých patronů výměnou za skromné jídlo. Juvenal detailně vykresluje rozdíly mezi opulentní hostinou patrona a ubohým jídlem, které je předloženo klientům.
Šestá satira je dlouhým a hořkým útokem na ženy. Juvenal kritizuje jejich nevěru, marnivost, extravagantnost, lstivost a krutost. Popisuje různé typy žen, od zhýralých manželek po ambiciózní intelektuálky, a nešetří sarkasmem ani cynismem.
Sedmá satira se zabývá úpadkem umění a literatury. Juvenal si stěžuje na nedostatek mecenášů a na bídnou situaci básníků, historiků a učitelů. Vyjadřuje nostalgii po minulosti, kdy umění bylo váženo a podporováno.
Osmá satira se zaměřuje na důležitost šlechtického původu. Juvenal argumentuje, že pravá šlechta není dána rodem, ale ctností a charakterem. Kritizuje degeneraci šlechtických rodin, které se pyšní svým původem, ale postrádají morální kvality.
Devátá satira je dialogem mezi Juvenalem a Naevolou, který si stěžuje na svůj těžký osud homosexuála. Satira se dotýká tématu prostituce a sociálního vyloučení.
Desátá satira, snad nejfilozofičtější, se zamýšlí nad lidskými přáními a jejich marností. Juvenal varuje před touhou po moci, bohatství a slávě a doporučuje modlit se za zdraví a duševní klid.
Jedenáctá satira oslavuje prostý život a kritizuje rozmařilost. Juvenal zve svého přítele Persica na skromnou večeři a kontrastuje ji s opulentními hostinami bohatých.
Dvanáctá satira popisuje Juvenalovu radost z návratu přítele, který přežil ztroskotání lodi. Satira je oslavou přátelství a projevem vděčnosti bohům.
Třináctá satira se zabývá tématem podvodu a zrady. Juvenal utěšuje přítele, který se stal obětí podvodu, a zdůrazňuje, že spravedlnost nakonec zvítězí.
Čtrnáctá satira se zaměřuje na výchovu dětí. Juvenal varuje před špatnými příklady a zdůrazňuje důležitost morálního vedení. Rozebírá vliv rodičů na formování charakteru dětí.
Patnáctá satira popisuje případ kanibalismu v Egyptě a reflektuje krutost lidské povahy. Juvenal se zamýšlí nad otázkou civilizace a barbarství.
Šestnáctá satira, nejkratší a pravděpodobně nedokončená, se zabývá výsadami vojáků. Juvenal popisuje, jak jsou vojáci chráněni před civilní jurisdikcí, a naznačuje možné zneužívání této výsady.
👥 Postavy v díle
Umbricius: Starý obyvatel Říma, znechucený jeho úpadkem, opouští město. Je moralista, stěžuje si na cizince, přelidnění, hluk a nebezpečí. Je chudý, ale hrdý na svou čestnost a tradiční římské hodnoty. ⯀ Postumus: Přítel Umbricia, kterému vysvětluje důvody svého odchodu z Říma. Je posluchačem Umbriciových stížností. ⯀ Gracchus: Zmíněn jako příklad Římana, který se snížil k tomu, že se oženil s mužem. Symbol úpadku tradičních římských hodnot a morálky. Jeho konkrétní charakteristika není popsána, spíše slouží jako symbol. ⯀ Řecký přistěhovalec: Stereotypní postava reprezentující nápor řecké kultury na Řím. Je vnímán jako úlisný, podlézavý a nečestný. Jeho charakteristika je zobecněná a slouží k vyjádření Umbriciova xenofobního pohledu. ⯀ Bohatí Římané: Jsou kritizováni pro svou aroganci, zhýralost a pohrdání chudými. Juvenalis je vykresluje jako bezohledné a zkažené. ⯀ Chudí Římané: Jsou zobrazeni jako oběti sociální nespravedlnosti a přelidnění. Jsou nuceni žít v bídných podmínkách a čelit nebezpečím velkoměsta. Jejich individuální charaktery nejsou rozpracovány, slouží spíše k ilustraci neutěšené situace v Římě. ⯀ Ženy: Juvenalis kritizuje ženy pro jejich nezávislost, promiskuitu a rozhazovačnost. Jsou vykresleny jako manipulativní a nebezpečné pro muže. I zde se jedná o zobecněný a negativní stereotyp. ⯀
Tento materiál nám zaslal(a) Vladimír a jeho správnost nebyla kontrolována. Ověřené materiály najdete například na stránkách níže: