👤Petra Dvořáková
📖Děj knihy
Bezejmenná vypravěčka se ocitá v přímořském letovisku Grado, kam přijíždí se svou rodinou – manželem, dvěma malými dcerami a tchyní. Atmosféra od začátku není idylická. Vypravěčka se potýká s poporodními depresemi a úzkostmi, které se v dusném a přelidněném prostředí Grada ještě prohlubují. Její manžel, označovaný jen jako „on“, se zdá být spíše lhostejný k jejím problémům a věnuje se hlavně práci na dálku a svým koníčkům. Tchyně, ačkoliv se snaží být nápomocná, spíše situaci komplikuje svými radami a komentáři.
Vypravěčka se cítí uvězněná v kolotoči péče o děti, neustálém hluku a shonu. Její psychický stav se zhoršuje a projevuje se v podobě paranoie, halucinací a záchvatů paniky. Začíná si všímat zvláštních detailů, které ji znepokojují – všudypřítomných much, znečištěného moře, podivného chování ostatních rekreantů. Ztrácí orientaci v realitě a má pocit, že se Grado proměňuje v klaustrofobickou past.
Vztah s manželem je napjatý. Vypravěčka mu vyčítá nepochopení a nedostatek podpory, on jí naopak její chování a nálady. Komunikace mezi nimi vázne, což vede k dalším nedorozuměním a konfliktům. I vztah s tchyní se postupně zhoršuje, vypravěčka se cítí pod tlakem jejích očekávání a narážek.
Vypravěčka se stále více izoluje od rodiny a propadá se do svého vnitřního světa. Tráví čas blouděním po pláži, pozorováním moře a rozmlouváním sama se sebou. Její myšlenky se stávají chaotickými a útržkovitými, prolínají se sny a realita. Začíná si představovat, že je pronásledována a ohrožována.
V jednom momentě se rozhodne utéct z Grada. Sbalí si tašku a s dcerami se vydá na cestu. Její útěk je však krátkodobý a chaotický. Ztracená a dezorientovaná se nakonec vrací zpět do hotelu.
Po návratu se její stav ještě zhoršuje. Má halucinace, ve kterých se jí zjevují různé postavy a obrazy. Vidí mrtvé ptáky, rozkládající se ryby a další symboly rozkladu a smrti. Její vnímání reality je zcela narušené.
Závěr knihy je otevřený a nejednoznačný. Vypravěčka se nachází v psychiatrické léčebně, kde se snaží vyrovnat se svým stavem. Není jasné, zda se jí podaří uzdravit a vrátit se k normálnímu životu. Zůstává otázkou, co z jejích zážitků v Gradu bylo skutečné a co jen výplodem její narušené mysli. Grado se tak stává metaforou pro duševní peklo, ze kterého není úniku.
Hmyz, zvláště mouchy, hraje v příběhu důležitou symbolickou roli. Představuje všudypřítomný rozklad a hnilobu, která se zrcadlí v duševním stavu vypravěčky. Mouchy se stávají symbolem jejího vnitřního chaosu a úpadku. Stejně tak moře, které by mělo být symbolem klidu a relaxace, se v Gradu proměňuje v hrozivý element, plný nebezpečí a neznáma.
Vypravěčka se neustále srovnává s ostatními matkami na pláži, které se zdají být šťastné a spokojené. Tento kontrast mezi jejím vnitřním utrpením a zdánlivou idylou okolí jen prohlubuje její pocity izolace a beznaděje. Snaží se skrýt své problémy před okolím, což vede k dalšímu napětí a frustraci.
Celý příběh je vyprávěn v ich-formě, což umožňuje čtenáři proniknout do nitra vypravěčky a prožít s ní její úzkosti a strachy. Jazyk je syrový a autentický, plný metafor a symbolů, které odrážejí vypravěččin duševní stav. Děj je fragmentovaný a nelineární, stejně jako myšlenky a pocity hlavní postavy.
👥 Postavy v díle
Bezejmenná vypravěčka ⯀ Matka samoživitelka, která trpí depresemi a úzkostmi. Její stav se zhoršuje po rozchodu s partnerem a stěhování do nového města. Cítí se osamělá, vyčerpaná a bezmocná. Zápasí s pocity viny a selhání. Snaží se najít ztracenou rovnováhu a smysl života. Její deprese se projevuje ztrátou energie, nechutí k jídlu a spánkovými problémy. Prožívá stavy úzkosti a paniky. ⯀ Dcera ⯀ Malá dcera vypravěčky. Je vnímavá a citlivá na matčinu psychickou nepohodu. Její chování je ovlivněno matčiným stavem. ⯀ Bývalý partner ⯀ Otec dcery. Po rozchodu s vypravěčkou se odstěhoval a s dcerou se vídá jen občas. Vypravěčka ho vnímá jako lhostejného a nezodpovědného. ⯀ ⯀
Tento materiál nám zaslal(a) Radovan a jeho správnost nebyla kontrolována. Ověřené materiály najdete například na stránkách níže: