👤Karel Havlíček Borovský
📖Děj knihy
Křest svatého Vladimíra je satirická poema, která s humorem a ironií líčí christianizaci Ruska za vlády knížete Vladimíra. Děj začíná popisem Vladimírova rozmařilého života, plného hodování, pití a zábavy s jeho četnými manželkami a konkubínami. Kníže se však začne nudit a touží po něčem novém.
Na scénu přicházejí zástupci různých náboženství – muslim, katolík, žid a pravoslavný pop – kteří se snaží Vladimíra přesvědčit o výhodách svých vír. Muslim láká na mnohoženství a hojnost jídla, katolík slibuje odpustky a moc nad světem, žid zdůrazňuje obchodní talent svého lidu. Pravoslavný pop se však neobtěžuje s teologickými argumenty a místo toho Vladimírovi nabízí neomezené množství alkoholu a slibuje mu, že křest vyřeší jeho problémy s přebytkem manželek, jelikož si bude moci vybrat jednu hlavní a ostatní poslat do kláštera. Vladimír, dychtící po snadném řešení a lákán vidinou kořalky, se rozhodne pro pravoslaví.
Přípravy na křest probíhají v horečném tempu. Pop Ignác, hlavní organizátor, dává dohromady potřebné rekvizity a instruuje lid, jak se má při obřadu chovat. Vše se nese v duchu chaosu a improvizace. Křest samotný probíhá v Dněpru a je plný komických situací. Pop Ignác se během obřadu neustále dožaduje kořalky a Vladimír se obává o své bohatství a moc.
Po křtu Vladimír ihned zavádí nové pořádky. Vydává nařízení o zavírání hospod a zákazu pití, což vede k nevoli lidu. Pop Ignác, nyní již biskup, se těší z nově nabyté moci a bohatství, které mu plynou z církevních desátků. Vladimír se sice zřekl svých zlozvyků, ale brzy ho přepadne nová nuda a začne litovat svého rozhodnutí.
Biskup Ignác se mezitím snaží upevnit svou pozici a vymýšlí další způsoby, jak z lidu vytáhnout peníze. Zřizuje poutní místa, prodává odpustky a zavádí nové církevní svátky. Jeho chamtivost nezná mezí. Vladimír, stále nespokojený, se obrací na filozofa, který mu má vysvětlit smysl života. Filozofovy rady jsou však pro Vladimíra příliš složité a nesrozumitelné. Nakonec se Vladimír rozhodne pro radikální řešení a biskupa Ignáce i s celým jeho doprovodem utopí v Dněpru.
Příběh končí Vladimírovým návratem k původnímu způsobu života, plnému veselí a hýření. Kníže si uvědomí, že ani křest, ani filozofie mu nepřinesly štěstí, a raději se vrátí k osvědčeným radovánkám. Zavírá kostely, opět otevírá hospody a vrací se k svým četným ženám. Lid jásá a slaví návrat starých časů. Dílo tak ironicky poukazuje na pokrytectví a prospěchářství církve a na naivitu lidí, kteří se nechávají snadno ovlivnit. Zároveň kritizuje i samotného Vladimíra, který je vykreslen jako nerozhodný a lehkovážný vládce.
👥 Postavy v díle
Vladimír: Kyjevský kníže, zobrazen jako zhýralý, lstivý a pragmatický vládce, který se více zajímá o pozemské rozkoše než o duchovní záležitosti. Přijímá křesťanství z politických důvodů, nikoli z upřímného přesvědčení. ⯀ Popov: Řecký pop, chamtivý a lstivý, ztělesňuje pokrytectví církve. Motivuje ho vidina zisku a moci, nikoliv šíření víry. ⯀ Olympiada: Vladimírova babička, zbožná křesťanka, která se marně snaží Vladimíra obrátit na pravou víru. Její postava kontrastuje s Vladimírovým cynismem. ⯀ Bojaři: Vladimírovi rádci, oportunističtí a prospěchářští, přizpůsobují své názory Vladimírovým rozmarům. Podporují knížete v jeho rozhodnutích, ať už se týkají pohanství nebo křesťanství. ⯀ Čert: Ztělesňuje pokušení a zlo. Snaží se Vladimíra odvrátit od křtu a udržet ho v pohanském způsobu života. ⯀ Anděl: Představuje sílu dobra a křesťanské víry. V Havlíčkově podání však není příliš aktivní a jeho role je spíše symbolická. ⯀ ⯀
Tento materiál nám zaslal(a) Vojta a jeho správnost nebyla kontrolována. Ověřené materiály najdete například na stránkách níže: