👤Francois Villon
📖Děj knihy
Malý testament, známý také jako Odkaz, je sbírka básní, které dohromady tvoří fiktivní závěť. Villon v ní sarkasticky a ironicky odkazuje své skromné (a často imaginární) majetky různým lidem, od přátel a nepřátel až po abstraktní pojmy a instituce. Celé dílo je protknuto tématy pomíjivosti, smrti, bídy a lítosti nad promarněným životem.
Úvodní část díla seznamuje čtenáře s Villónovou neutěšenou situací. Je chudý, pronásledovaný a očekává trest za své prohřešky. Proto sepsáním testamentu snaží srovnat si účty se světem.
V řadě veršů pak odkazuje různé předměty. Jeho „majetkem“ jsou často ironické a satirické dary, odrážející jeho postoj k obdarovaným. Pařížskému biskupovi odkazuje svou pověst, soudci svůj oprátkovaný kabát, bohatým měšťanům svůj hlad a žízeň. Svému holiči věnuje zbytky vlasů z vězení. Prostitutkám odkazuje své „zázračné“ pouzdro na relikvie s prázdnými sliby. Králi zanechává balíček blech chycených v posteli v chudobinci.
Villon nešetří ani sebeironii. Svému krejčímu odkazuje sukno, ze kterého by mu mohl ušít kabát, až bude pověšen. Svému žalářníkovi odkazuje svou postel s blechami. Své tělo po smrti věnuje lékařské fakultě k pitvě.
V testamentu se prolínají různé tóny. Od sarkasmu a hořké ironie přes lítost a melancholii až po chvilková vzplanutí vzteku a vzdoru. Villon se posmívá falešnosti a pokrytectví společnosti, kritizuje chamtivost a nespravedlnost. Zároveň se však vyznává ze svých vlastních chyb a slabostí.
Mezi odkazovanými „předměty“ najdeme i abstraktní pojmy. Své mládí odkazuje mnichům, své hříchy papeži, svou statečnost zbabělcům. Své štěstí věnuje nešťastníkům. Tento kontrast mezi reálnými a symbolickými odkazy dodává dílu hloubku a umožňuje Villonovi vyjádřit své filozofické postoje.
V průběhu testamentu se opakovaně vrací motiv smrti a pomíjivosti. Villon si uvědomuje křehkost lidského života a blížící se konec. Tento pocit úzkosti a strachu se projevuje v melancholických pasážích, kde vzpomíná na minulost a lituje promarněných příležitostí.
V závěrečné části díla se Villon loučí se světem a prosí o odpuštění. Přestože je jeho testament plný hořkosti a sarkasmu, probleskuje v něm i naděje na vykoupení. Villon si přeje, aby jeho dílo sloužilo jako varování pro ostatní a aby se z jeho chyb poučili.
Malý testament je mistrovským dílem středověké literatury. Villonův originální styl, kombinující humor a tragiku, sarkasmus a lítost, oslovuje čtenáře i po staletích. Jeho upřímnost a otevřenost, s jakou se vyznává ze svých slabostí, z něj činí postavu lidskou a srozumitelnou. Dílo je protkáno motivy bídy a utrpení, které autor zažíval, a zároveň odráží jeho osobní vztah k Paříži, k níž chová ambivalentní pocity lásky a nenávisti. Prostřednictvím ironických a sarkastických odkazů kritizuje společnost, ale zároveň odhaluje i svou vlastní zranitelnost.
👥 Postavy v díle
François Villon (vypravěč): Učený vagant, básník, zloděj a kriminálník, odsouzený k smrti, ale omilostněný. Sarkastický, ironický, se smyslem pro humor i upřímnou zbožnost. Cynický a zároveň sentimentální. Reflektuje vlastní životní prohry a směřování, lituje svých hříchů, ale zároveň se smiřuje se svým osudem. ⯀ Guillaume de Villon (strýc): Kaplan, kancléř pařížské university, staral se o Villona a dal mu vzdělání. Představuje morální oporu a řád, který Villon nedokázal naplnit. ⯀ Robert Valois: Soudce a žalobce. Symbolizuje spravedlnost, ale Villon ho vykresluje s despektem a ironií. ⯀ Jehan Cotart: Prokurátor, Villon s ním má spory a odkazuje mu svůj hněv a nenávist. ⯀ Perrenet Marchand: Soudní vymahač. Villon ho zesměšňuje a odkazuje mu své zbraně, které pravděpodobně nikdy neměl. ⯀ Maitre Henriot de Trailles: Soudní úředník a vymahač. Villon ho označuje za zloděje a odkazuje mu pytel s dokumenty, snad s narážkou na byrokratickou mašinérii a bezpráví. ⯀ ⯀
Tento materiál nám zaslal(a) Jiřík a jeho správnost nebyla kontrolována. Ověřené materiály najdete například na stránkách níže: