👤Vladimíra Čerepková
📖Děj knihy
Román Ztráta řeči od Vladimíry Čerepkové sleduje osudy Dany, ženy, která se po těžkém úrazu probouzí s afázií, ztrátou řeči. Její svět se hroutí. Dříve energická a výřečná žena, tlumočnice a překladatelka, se ocitá v pasti vlastního těla, neschopná komunikovat s okolním světem. Ztrácí nejen schopnost mluvit, ale i psát a číst. Její myšlenky a pocity zůstávají uvězněny uvnitř.
Zpočátku se Dana nachází ve stavu naprostého šoku a zoufalství. Frustrace z nemožnosti vyjádřit se ji sžírá. Svět kolem ní se mění v sérii nepochopitelných zvuků a gest. Blízcí se snaží s ní komunikovat, ale narážejí na neprostupnou zeď jejího ticha. Manžel Petr se snaží být trpělivý a chápavý, ale i jeho síly jsou vyčerpávány náročností situace. Dcera Nina, adolescentka, se s matčiným stavem těžko vyrovnává. Z dříve blízkého vztahu se stává propast neporozumění.
Dana se postupně smiřuje se svým osudem. Začíná si uvědomovat, že ztráta řeči neznamená ztrátu myšlení a cítění. S pomocí logopedky a intenzivní terapie se pomalu začíná vracet do světa komunikace. Učí se znovu mluvit, hláskovat, skládat slova do vět. Je to dlouhý a bolestivý proces plný malých vítězství a zklamání.
Během rehabilitace Dana objevuje nové způsoby komunikace. Začíná si všímat řeči těla, mimiky a gest, které dříve přehlížela. Učí se vnímat svět jinak, intenzivněji. Prohlubuje se její vztah k přírodě, k hudbě a k výtvarnému umění.
S Daniným postupným uzdravováním se mění i vztahy v její rodině. Petr se učí trpělivosti a pochopení, Nina se snaží překonat odcizení a navázat s matkou nový kontakt. Rodina prochází těžkou zkouškou, ale zároveň se sbližuje a posiluje.
Dana si uvědomuje, že ztráta řeči pro ni nebyla jen prokletím, ale i požehnáním. Donutila ji zpomalit, zamyslet se nad svým životem a objevit nové hodnoty. Naučila ji vážit si každého slova, každého okamžiku.
Cesta k uzdravení je však trnitá. Dana se potýká s pocity bezmoci, se strachem z budoucnosti a s pochybnostmi o sobě samé. Někdy ztrácí naději a propば se zoufalství. Přesto se nevzdává a vytrvale bojuje o návrat do plnohodnotného života.
V průběhu terapie se Dana setkává s dalšími pacienty s afázií. Sdílí s nimi své zkušenosti, poskytuje jim podporu a čerpá inspiraci z jejich příběhů. Uvědomuje si, že není sama, kdo bojuje s touto nemocí.
Postupně se Daně daří obnovovat ztracené schopnosti. Začíná znovu číst, psát a mluvit. Její řeč je zpočátku pomalá a namáhavá, ale postupně se zlepšuje. Dana se vrací do práce, i když v omezeném rozsahu. Znovu objevuje radost z komunikace a z možnosti sdílet své myšlenky a pocity s ostatními.
Konec románu zanechává čtenáře s pocitem naděje. Dana se naučila žít s afázií a přijmout ji jako součást svého života. Ztratila řeč, ale našla sebe samu. Objevila sílu v sobě a naučila se vážit si každého dne. Její příběh je svědectvím o síle lidského ducha a o důležitosti komunikace a lidské blízkosti.
👥 Postavy v díle
Ema: Hlavní postava, mladá dívka, která ztrácí schopnost mluvit po traumatické události (autonehodě, při které zemřeli její rodiče). Je uzavřená, bojí se komunikovat a vyjadřovat své emoce. Postupně se s pomocí logopedky a přátel učí znovu mluvit a vyrovnávat se se ztrátou. ⯀ Logopedka: Trpělivá a laskavá žena, která pomáhá Emě znovu nalézt hlas. Její metody jsou nekonvenční, zaměřené na emoční prožitek a sebevyjádření. Podporuje Emu v jejím úsilí a věří v její uzdravení. ⯀ Babička: Eminina babička, která se o ni stará po smrti rodičů. Snaží se Emě pomoct, ale neví, jak se s její situací vyrovnat. Je starostlivá, ale zároveň bezradná. ⯀ Dědeček: Emin dědeček. Je tišší postavou, která Emu podporuje a má s ní silné pouto. Poskytuje jí emocionální zázemí a pochopení. ⯀ Miloš: Chlapec, kterého Ema potká v lázních. Je také pacient a trpí koktavostí. Stane se Eminým přítelem a důvěrníkem. Jejich přátelství jí pomáhá překonávat strach a znovu se otevírat světu. ⯀ ⯀ ⯀
Tento materiál nám zaslal(a) Břetislav a jeho správnost nebyla kontrolována. Ověřené materiály najdete například na stránkách níže: