👤Percy Bysshe Shelley
📖Děj knihy
Óda na západní vítr je lyrická báseň rozdělená do pěti strof, z nichž každá je napsána v tercetové formě s rýmovým schématem ABA, BCB, CDC, DED, EE. Každá strofa končí rýmovaným dvojverším. Báseň sleduje cestu západního větru, od jeho působení na přírodu až po jeho vliv na básníka samotného.
První strofa líčí západní vítr jako ničitele a zároveň zachránce. Vítr s sebou nese odumřelé listí, které se stává hnojivem pro novou generaci rostlin. Shelley používá metaforu listí jako „mrtvých“, které jsou poháněny „tvým dechem“, tedy větrem, k jejich hrobu – zemi. Současně vítr rozsévá semena, která slibují znovuzrození a nový život na jaře. Tato dualita destrukce a obnovy se prolíná celou básní.
Ve druhé strofě se scéna přesouvá do nebes. Západní vítr mísí mraky na obloze, jako by hnal „roztrhané vlasy“ bouřkových mraků. Tyto mraky jsou plné deště a ohně, symbolů očisty a proměny. Obrazy bouře evokují sílu a majestátnost západního větru, který ovládá nebeskou sféru.
Třetí strofa nás přenáší na mořskou hladinu. Západní vítr bičuje mořské vlny, které se vzpínají k nebi a narážejí na břeh. Zelené mořské řasy, které vítr vyvrhne na pobřeží, jsou obrazem života skrytého pod hladinou a zároveň připomínkou plynutí času a cyklu života a smrti. Vítr je zde prezentován jako síla, která spojuje různé aspekty přírody – nebe, zemi a moře.
Ve čtvrté strofě se básník obrací přímo k západnímu větru. Vyjadřuje touhu po spojení s jeho silou a divokostí. Cítí se spoután svými lidskými omezeními a touží po osvobození, které mu vítr symbolizuje. Prosí vítr, aby ho pozvedl a očistil, aby se stal součástí jeho nekonečného koloběhu. Přirovnává se k listí, mraku a vlně, chtěje být unášen větrem stejně jako ony.
Pátá, závěrečná strofa, je vyvrcholením básně. Shelley se obrací k západnímu větru s prosbou o inspiraci. Chce, aby se jeho slova šířila světem stejně jako vítr roznáší semena, a aby se stala nástrojem změny a probouzení. Věří, že poezie, stejně jako západní vítr, má moc inspirovat a ovlivňovat svět. Závěr básně je plný naděje na příchod jara, které symbolizuje obrodu a nový začátek, a vyjadřuje víru v sílu básnického slova. Shelley doufá, že jeho verše budou „proroctvími“ nového, lepšího světa a že západní vítr pomůže roznést jeho poselství daleko do světa. Ptá se, zda jaro je daleko, když zima skončila, což symbolicky naznačuje naději na obnovu a změnu i ve společnosti, nejen v přírodě. Tato otázka zároveň podněcuje čtenáře k zamyšlení nad koloběhem života a nevyhnutelnosti změny.
👥 Postavy v díle
Západní vítr ⯀ Západní vítr je personifikovaný jako mocná a nespoutaná síla přírody. Je ničitelem i zachráncem, přináší změnu a obnovu. Je symbolem revoluce a vzpoury, který šíří myšlenky a inspiruje k boji za svobodu. ⯀ Mluvčí básně (lyrický subjekt) ⯀ Mluvčí je básník sám, Percy Bysshe Shelley. Je to romantický, vášnivý a idealistický člověk, plný melancholie a touhy po změně. Je hluboce spjat s přírodou a cítí se být součástí kosmického dění. Prosí západní vítr, aby se stal jeho nástrojem a pomohl mu šířit jeho poselství. ⯀ ⯀ ⯀ ⯀
Tento materiál nám zaslal(a) Božena a jeho správnost nebyla kontrolována. Ověřené materiály najdete například na stránkách níže: