👤Ladislav Fuks
📖Děj knihy
Pan Theodor Mundstock, starý židovský mládenec žijící v Praze, se uprostřed narůstajícího antisemitismu připravuje na transport „na práci na východ“. Jeho realita je však silně zkreslená paranoiou a strachem. Vnímá všední situace jako skryté hrozby a signály o blížícím se nebezpečí. Jeho sousedé, úředníci, řemeslníci, ba i psi a kočky, se mu zdají být součástí spiknutí namířeného proti němu.
Mundstock se upíná k myšlence, že transport bude ve skutečnosti skvělou pracovní příležitostí. S fanatickou pečlivostí se na cestu připravuje, studuje mapy imaginární Arktidy, kam se domnívá, že jede, a shromažďuje bizarní „nezbytnosti“ pro přežití v drsném prostředí. Balí si například brusle, lopatu na sníh, rybářský prut, ale i kostým klauna, aby mohl pobavit domorodce. Jeho byt se postupně mění ve skladiště absurdních předmětů.
Jeho přípravy narušují neustálé halucinace a bludy. Slyší tajemné klepání na dveře, vidí zlověstné stíny a vnímá neexistující rozhovory. Věří, že je sledován tajnou policií a že jeho sousedé se ho snaží otrávit. Paranoia ho izoluje od okolního světa a znemožňuje mu navázat smysluplný kontakt s realitou.
Mundstockův jediný skutečný přítel je starý pan Růžička, švec žijící ve stejném domě. Růžička se snaží Mundstockovi pomoci a uklidnit ho, ale jeho snahy jsou marné. Mundstock je přesvědčen, že i Růžička je součástí spiknutí.
Ve snaze získat si přízeň „organizátorů transportu“ se Mundstock vydává na úřady s absurdními požadavky a dotazy. Ptá se například, zda si s sebou může vzít na cestu psa, nebo zda bude v Arktidě k dispozici synagoga. Jeho chování vzbuzuje u úředníků pobavení a posměch, což Mundstock interpretuje jako další důkaz spiknutí.
Postupně se Mundstockovo duševní zdraví zhoršuje. Jeho bludy se stávají intenzivnějšími a jeho chování excentričtějším. Začíná si v bytě budovat improvizované „polární stanice“ a zkouší si přežití v mrazu tím, že se sprchuje ledovou vodou.
Vyvrcholením příběhu je Mundstockův odchod z bytu. Oblečený v zimním kabátě, s kufrem plným nesmyslných věcí a s bruslemi na nohou, se vydává na shromaždiště pro transport. Věří, že ho čeká nová a skvělá budoucnost v Arktidě. Ve skutečnosti ho však čeká transport do koncentračního tábora a smrt.
Během cesty na shromaždiště se Mundstock setkává s různými lidmi, kteří na něj reagují s nepochopením a posměchem. Mundstock si jejich reakce vykládá jako projevy obdivu a respektu. Věří, že je vnímán jako hrdina a průkopník.
Poslední scéna knihy zachycuje Mundstocka, jak kráčí zasněženou pražskou ulicí směrem k transportu. Je plný iluzí o skvělé budoucnosti a netuší, jaký osud ho ve skutečnosti čeká. Jeho postava symbolizuje tragický osud židovského obyvatelstva v době holocaustu, kdy i uprostřed hrůzy a beznaděje se někteří lidé upínali k iluzím a falešným nadějím. Mundstockova cesta do „Arktidy“ se tak stává metaforou cesty do záhuby.
👥 Postavy v díle
Pan Theodor Mundstock: Starší muž židovského původu, úředník v penzi, žije v Praze za protektorátu. Je křehké konstituce, plachý a bázlivý, posedlý strachem z transportu do koncentračního tábora. S realitou se vyrovnává skrze obsesivní přípravu na cestu, kterou si představuje jako dobrodružnou expedici. Vyrábí si speciální kufr, shání proviant a studuje mapy Terezína, kam věří, že bude poslán. Mundstock je tragikomická postava, která v absurdním světě nachází vlastní systém přežití. Jeho naivita a oddanost rutině mu umožňují čelit hrůze holocaustu. ⯀ Pan Ryšánek: Mundstockův soused, který mu pomáhá s přípravami na transport a je svědkem jeho příprav. Zároveň je jedním z mála lidí, kteří Mundstocka berou vážně. ⯀ Irma: Mundstockova žena, která tragicky zahynula během bombardování. Její smrt Mundstocka hluboce zasáhla a posílila jeho úzkosti. ⯀ Žena v kanceláři židovské obce: Zaměstnankyně, která Mundstocka odbude, když se k ní dostaví, aby se informoval o transportu. ⯀ ⯀ ⯀ ⯀
Tento materiál nám zaslal(a) Bořek a jeho správnost nebyla kontrolována. Ověřené materiály najdete například na stránkách níže: